Výzva
Jak jsem se vyzvala, tak se překonala. Mám nejenom vlastní fotku na profilu zde, ale mám i Facebook a budu tam dávat odkaz na tenhle blog.
Jeduuuu!!!!
Navíc jsem přesunula texty z bloggeru sem a každou sobotu zveřejním svůj článek. Kdo by si to byl před rokem pomyslel? Já tedy ne. Jsem na sebe vážně hrdá. A to jako, že hodně.
Na tréninku jsem se i jednou přihlásila sama a sdílela. Moje dcera mi řekla, že jsem fakt hustá a vůbec se u toho nesmála.
V neděli to s manželem zapijeme. Moje transformace pokračuje. Jak řekl můj kouč. Jak se cítíš ve verzi Lucie 2.0?
A víte co? Skvěle, ale teď už vím, že chci víc. Chci verzi 3.0 a dál.
Protože teď pořádně svůj život žiju a dává mi smysl. A radost. A štěstí. A vůbec nikoho neomezuji, ba naopak občas se mi povede i někoho inspirovat.
Dobrá zpráva – už zase píšu
Tak jsem si stabilizovala časový rozvrh a zase píšu! Musím, abych v noci spala. Ale hlavně chci, protože mě to naplňuje a baví a cítím se u toho naprosto skvěle a přirozeně.
Jsem ráda, že žiju v téhle době a nemusím psát na stroji nebo dokonce v ruce. To jsem si vyzkoušela a mám problém to po sobě přečíst, protože jak se dostávám do zápalu, tak škrábu čím dál tím víc a pak už se to dá snad přirovnat k nějakému automatickému psaní nebo co. Možná by to po mě přečetl lékárníkJ. Ještě, abych si tak v tý psací extázi uřízla uchoJ
Pokračuju v tréninku a navazuji další kontakty. Proti svým strachům jsem absolvovala metodu Vnitřní svobody – něco vážně úžasného, na mě to funguje úplně parádně. Už jsem ji zažila několikrát s Honzou, ale jak se to týkalo převážně pracovního života, tak mi to nešlo přenést do soukromí.
Připadám si děsně společenská a družná. Jo a také chodím na jógu, kterou jsem si dřív cvičívala sama, ale takhle s lektorkou je to úplně něco jiného. Dva dny mi vydržela pohoda a vyklidnění a dva dny mě bolela sedací část těla.
Sabotéři a moje „bitva“
Jak tak teď neutíkám od výzev a nekomfortních situací, tak jsem se nechala vyhecovat od kámošky a udělala si test na svoje sabotéry. Já věčnej optimista a šťastný uživatel života, jsem se dostala pouze na 48% PQ (=kvocient pozitivní inteligence). Chvíli jsem se uklidňovala, že jsem si to špatně přeložila, ale pak jsem to přijala jako fakt. No bude to ještě fuška. Navíc mám z devíti sabotérů sedm nad hodnotou 7 (z deseti, a čím míň, tím líp). Vyhlašuji novou výzvu, jdu si svoji pozitivní inteligenci posilovat.
Mezitím se mi v hlavě rojí další a další nápady, některé se mi dokonce daří realizovat. Ostatní si jen zapisuji. Občas mi moje hlava připadá jako ta kapsa z kabátu čertova švagraJ.
Pomyslíte a hopla, je tu nějaký nápadíček…
Moje dcera lamentuje, že moje nápady přináší úkoly ostatním. O výzvách nechce ani slyšet a posledně mě žádala, abych byla chvíli nekoučovací matka. Rozesmála mě tak, že když si na to vzpomenu, tak se opět směju. Ten výraz, když jsem jí sprdla za bordel v pokoji ….., tak prý ať se zas vrátím do pohody. Tak co tedy chce?
Venku svítí sluníčko a je nádherně, čas na procházku.
První kurz je téměř za mnou. Už se nebojím. Svádím bitvu se svýma sabotérama – svého soudce jsem pojmenovala na „Velký špatný“. Zjistila jsem, že nejvíc se ozývá doma a v práci. Jinde už ne. Je to pokrok, ale chci, aby se vyskytoval (hlavně doma) co nejmíň. Zaplatila jsem si kurz mindfulwork. Je to super, doporučuju. Užitečný pro ty, kteří neumí zkrotit svoji neustále přemýšlející hlavu.:-D
