Testament – Karel Gott

Ondřej Brzobohatý

 

I když jinak voní tráva
a jinak voní vzduch a pes
už pokulhává přes další
letokruh i můj krok už je kratší
a sotva mění směr.
 
Občas je to k pláči , ale přesto je to fér
co měl jsem to mi stačí, co mám je
víc než dost, tak proč bych se měl mračit
když můžu zpívat pro radost.
 
V mých písní zněla slova, všech velikých
básníků a čas je sotva schová
pod mechy pomníků
 
Dny se mnou soupeří a stáří
vítá mě u dveří, ten jeho úsměv
mu nevěřím, laskavý lhář.
Ať zní můj testament a s každým
tónem se chvěje zem, ať ví
že stále jsem tím kým jsem
neměním tvář
 
Když stále je co dýchat a koho
milovat, proč by měla lidská
pýcha na život žalovat.
 
Ať stěžují si druzí na noci bez
spánku, se mnou tančí můzy až
do ranních červánků a duše volá
vivat a srdce velí zteč , chci do
dálky se dívat a neztratit svou
řeč a s každým novým ránem
vyjít slunci vstříc a být svým vlastním
pánem i sluhou a nic víc
 
Dny se mnou soupeří a stáří
vítá mě u dveří, ten jeho úsměv
mu nevěřím, laskavý lhář.
Ať zní můj testament a s každým
tónem se chvěje zem, ať ví
že stále jsem tím kým jsem
neměním tvář
 
Dny se mnou soupeří a stáří
vítá mě u dveří , ten jeho úsměv
mu nevěřím , laskavý lhář.

Ať zní můj testament a s každým
tónem se chvěje zem, ať ví
že stále jsem tím kým jsem
nezměním tvář
 
 
 
 
 
0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account