Hodně věcí jsem si představovala na začátku podnikání jako Hurvínek válku. Nebo aspoň úplně jinak. Třeba že jakmile spustím e-shop, zasypou mě objednávky od známých. Že pak to opadne, ale zas mě ti známí doporučí dál. Dyť jsem z marketingu, né?
A ono nic. Krom několika skalních kamarádek se nikdo neozval. Hned po spuštění mi chodilo tak pět objednávek za měsíc. Pokaždé, když mi přišel mail s oznámením nové objednávky, rychle jsem rolovala ke kolonce „jméno“, kdo si objednal tentokrát. A se smíšenými pocity jsem četla úplně neznámé jméno. Měla jsem radost, že je to někdo úplně nový, ale zároveň mě mrzelo, že mi nikdo z mých známých nevěří.
Bylo to docela ostré vystřízlivění. Najednou mi došlo, že i když mám spoustu známých a všichni e-shop chválí a poplácávají mě po rameni, jak jsem šikovná, nikdo si neobjednává. Nikdo nelajkuje stránku na Facebooku. Nemám followery na Instagramu. I když XY mých přátel Instagram používá, jak mi hlásí statistika v mém profilu.
I dneska na to vzpomínám se smíšenými pocity. Směju se tomu, jak jsem byla hrozně naivní. Jak málo jsem věděla o sociálních sítích. Jak málo jsem přemýšlela o tom, jak se chovám já sama. Ale pořád ještě mě píchne u srdce, když si brouzdám po sítích a vidím blbosti a nevkusnosti olajkované mými přáteli nebo klidně i přáteli těch, co tam ty blbosti a nevkusnosti dávají, ale prostě mají kamarády, co to pro ně udělají, co to cítí stejně. Přijdu si vlastně hrozně sama.
Naprosto zdeprimovaná jsem se tehdy přihlásila na kurz Dominiky Špačkové o podnikání na mateřské. A i když jsem z něj neodešla s úžasným nápadem v čem podnikat a jak v tom být úplně nejlepší, pomohlo mi to psychicky. Se slzami na krajíčku jsem vykoktala, že jsem asi úplně hrozná, protože si ode mě neobjednávají moji známí. Nic mi nelajkují. Nedoporučují mě dál. Dominika se tak nějak vševědoucně usmála: „To neřešte. Musí si na vás zvyknout v nové roli. Mají vás zaškatulkovanou jinde. Podvědomě tomu nevěří. Dejte jim čas.“
No jo, ale kolik času????
Tak podle mé zkušenosti asi tak dva roky. Teď, těsně před druhými narozeninami e-shopu, mi chodí maily a zprávy typu: „Domi, slyšela jsem, že máš e-shop, bylo by možné…“ Ne, nedaří se mi donutit své známé, aby si propriety pro děti objednávali jen a jen u mě. Ne, ani na Facebooku nebo Instagramu nemám plnou podporu svých přátel. Ale už se o mně mluví.
Abych byla fér, musím také říct, že to není jen o tom, aby si kamarádi zvykli. Věc je složitější.
-
Slevy – ze začátku jsem měla tendenci poskytovat širokému okruhu známých slevy. I za cenu, že výsledná marže byla téměř nulová. Jsou to přece kámoši, tyhle nemaj moc peněz, chudák tahle, má to těžký, ježiš, tuhle opustil manžel, tyhle čekali dlouho na miminko. Jenže výsledek mě nepříjemně zaskočil. Krom nulového zisku jsem totiž zjistila, že slevy dělí mé zákazníky na ty, co si něco koupí jen proto, aby jim nepropadla sleva, a ty, kterým je docela blbé objednat si znova, protože vědí, že z toho nic nemám a že je to prostě „takový blbý“. Dneska u mě mají slevu jen ti, kdo mi pomáhají s celým byznysem. A myslíte, že mám menší obrat, když nelákám? I prd, velebnosti…
Sociální sítě – je opravdu nutné pochopit, jak fungují. Jak se zobrazují příspěvky, jak funguje placená reklama, kdy, jak často a o čem dávat příspěvky. Není to bohužel tak, že dobrý příspěvek má vždycky dobrou odezvu a vám kapou lajky a followeři. Hodně lidí je unavených z neustálých reklam nebo příspěvků, které se jim jednou líbily, ale koukat na ně pětkrát denně nemusí. A tak nelajkují. Proto se už nesledují „lajky“, ale dosah. Některé mé příspěvky mají třeba jen tři lajky, ale ve statistikách vidím, že je vidělo 600 lidí. Pravda o tom, kolik lidí příspěvek vnímalo, bude někde uprostřed. A co jsem se nejnověji o sociálních sítích naučila? Je dobré najít si své ústřední téma. Jasně, třeba já se nechci omezit jen na mateřská témata, protože prodávám věci pro mimina. Ale stylem dneska o vaření, zítra o zavinovačkách, pozítří o sportu, o víkendu o literatuře pravidelné milovníky svých příspěvků prostě nezískáte. (Své ústřední téma usilovně hledám, dám vědět, až najdu;)
Sebeprezentace – úspěch přitahuje. Proč je svět plný příběhů úspěšných podnikatelů? Protože lidi to milují. Pravda může být úplně jinde, ale lidi chtějí úspěch. Fake it till you make it. Zprávy typu „Už mám desátou objednávku!“ po čtvrt roce v provozu vám ze soucitu asi i někdo olajkuje. Ale zkuste vypustit klidně i falešnou zprávu „Moc se omlouváme, z důvodu vyššího počtu objednávek se dodací doba protáhne na tři dny místo současných dvou.“
Tvrdá práce – i přátelé jsou lidé z masa a kostí. Něco se jim líbí, s něčím nesouhlasí, něco je pro ně důležité, něco jim leze na nervy. Čekat, že ať uděláte cokoliv, budou na vás obdivně zírat nebo prostě jen lajkovat, protože jste to vy, je hodně naivní. I známým se prostě musíte líbit. Musí chápat, co děláte a co si od toho slibujete. Bez tvrdé práce to prostě nejde.
Závist – nikdo se k ní nechce přiznat, tak já to udělám. Mám na Facebooku pár známých, o kterých nemám úplně nejlepší mínění. Někdy zveřejní něco, co by se mi i líbilo, ale prostě nemůžu dát najevo, že to je dobré. U některých si myslím, že by po mém uznání přišlo ono „jsem Ti říkal/a, že jsem fakt dobrý/á“ nebo „najednou dolejzá, paní chytrá“. Někteří si můj obdiv zase musí zasloužit, nejsem cvičená opice, co jim olajkuje všechno. Viz výše.
Člověk může docela snadno upadnout do závislosti na pozornosti svých známých. Přestanete se soustředit na svůj cíl. Chcete se zalíbít. Chcete každému něco nabídnout. Obvykle se dostanete do stavu „nenadchne, neurazí“. Reakce přátel budou ještě vzácnější a Vy se budete užírat tím, proč Vás nemají rádi. Je dobré pořád myslet na to, že to celé není vůbec tak jednoduché. Že na Vás přátelé nepějí na Facebooku ódy, prostě neznamená, že jste strašný/neschopný člověk.
Mám kamarádku, která mi nelajkuje Facebook obchodu pro miminka, protože nechce prozradit, že je těhotná. Jiná se bojí, že by si všichni mysleli, že už má vykojený mozek a řeší jen děti. Jiná zase sleduje tolik firem, že malý e-shop nemá šanci se na její zdi vůbec zobrazit. Jiné se zdá můj obchod drahý. Jiná nakupuje zásadně v second handech. Další nechce, abych jí dávala slevy… Vidíte tam někde důvod „DOMINIKA JE PŘÍŠERNÁ K***A A NEMÁM JI RÁDA A CHCI ABY ZKRACHOVALA“? Ne? Já už taky ne.
A důkazem budiž to, že i od těhle holek mi vlastně chodí objednávky. To jsou ty zprávy typu „XY říkal/a, že máš e-shop, zrovna jedu kolem a nutně bych potřeboval/a to a to“. Hlavně zůstat sám sebou. Hlavně se neurážet. Hlavně se nelitovat. Hlavně se nehroutit. Hlavně makat! I když to bolí:)
