Jak se vyhnout přetížení v práci: Osobní zkušenost a praktické tipy
Stává se vám, že padáte pod tíhou pracovních povinností a nevíte, kam dřív skočit? Máte dojem, že čím víc budete pracovat, tím víc toho stihnete a tím rychleji požadovaný objem práce stihnete? Taky si to občas ještě myslím, změnit myšlení a zaběhané stereotypy není vůbec jednoduché. Přesto vám chci dnes ukázat, že to může být i jinak. Že existují i jiné cesty, jak zvládnout množství práce. Že je nutné nejdříve přemýšlet a pak teprve jednat. A pokud tomu ještě stále nevěříte a myslíte si, že v situaci přetížení, musíte zkrátka jen více přidat, pak vězte, že čím víc budete pracovat, tím víc se na vás pohrnou další pracovní úkoly. Mám to ověřeno 😉
Před pár dny jsem seděla v autobuse a jela do jednoho z největších středočeských měst. Uvědomuji si, že jedu po cestě, na které jsem před pár měsíci napsala svůj první článek do svého prvního blogu. Mám trochu nostalgickou náladu a přemýšlím, zda by to nechtělo napsat další článek. Třeba je to tak, že tahle cesta (mimochodem po dálnici plné provozu) podporuje kreativitu člověka. Vzápětí mě napadne, že místo psaní článku (tj. zábavy 😉 bych měla pracovat a číst neuvěřitelně nudnou příručku o 252 stranách textu, která již měla být přečtená před týdnem. Chvilku nato mě napadnou další úkoly do práce, které čekají v pomyslné frontě na vyřízení. Chvilka rozhodování, ale pak zvítězila „dálnicí“ podpořená kreativita. Navíc mám najednou i téma pro článek. Není to tak dlouho, když jsem se sama sebe ptala, jak zvládnout obří množství práce, které čeká na vyřízení, a nezbláznit se z toho.
Zajímá vás, co jsem vymyslela? Čtěte dále 🙂
Položila jsem si otázku, co vlastně vzhledem k množství pracovních úkolů chci? Odpověď byla jednoduchá: chci být v klidu, pohodě, mít radost z práce a zároveň i pocit, že mám vše pod kontrolou. Další otázka: Kdo nebo co mi tuto pohodu dokáže zajistit? Došlo mi, že v pohodě se musí cítit hlavně moje tělo a pak trochu také mysl, ale o té později. Moje tělo potřebuje pravidelnou dávku sportu (běhání a jóga tak 3x – 4x týdně), pravidelný spánek minimálně 7 hodin a pravidelný přísun zdravé stravy (malé svačiny, teplý oběd snězený v klidu, omezit přísun kávy aj.). Dále potřebuji alespoň 30 minut denně sama pro sebe, kdy nemusím vůbec nic a mohu odpočívat, psát, koukat z okna, ležet na zahradě, zkrátka cokoliv, na co mám v danou chvíli chuť. Když tohle všechno svému tělu dám, bude se cítit skvěle a podpoří mě, abych vše zvládla.
Nevím, co potřebuje vaše tělo, ale doporučuji to rozhodně zjistit. Většinou zjistíte, že to není nic hrozného, velkého nebo nesplnitelného. Navíc při troše přemýšlení je nutné uznat, že jsou to všechno legitimní potřeby, které si tělo zaslouží splnit. A my se pak budeme cítit o hodně líp 🙂
Abych dokázala být v pohodě, potřebuje něco i moje mysl. Moje mysl se potřebuje umět vypnout a odkládat pracovní věci a pak tzv. nekopat do sněhové koule.
Umět vypnout znamená striktně oddělit čas na práci a čas mimopracovní (čas sama na sebe, na rodinu, na své koníčky aj.). Já osobně si na konci pracovní doby představím pomyslné dveře, které zavřu a od té chvíle již nic pracovního neřeším. Mimochodem zmiňované dveře se dají zavřít i při přestávce v práci nebo pauze na oběd. Přiznávám, že někdy je dost těžké „zavřít“, pokud nemám něco dořešeného, ale pomáhá mi pomyšlení, že vždycky bude něco nedořešeného, takže bych musela pracovat stále.
Technika tzv. (ne)kopání do sněhové koule je o něco složitější, ale úžasně pomáhá vyrovnávat se se situacemi nebo věcmi, které nám přidají těžké, neřešitelné, nebo nás stresují. Představte si, že se dozvíte něco, co se vás týká a z čeho máte strach. Vsadím se, že vás okamžitě většinou začnou napadat ty nejčernější scénáře, které mohou nastat. Pro mě jsou takovým strašákem třeba kontroly z řad různých veřejných institucí. Vždycky si hned představím, co vše budeme mít v organizaci špatně, že kontrolou neprojdeme atd. atd. Zkrátka horor. Pokud si začnu představovat černé scénáře (které jsou zpravidla jen výplodem mé fantazie), kopám do původní sněhové koule (kontrola), která se dále kutálí a nabaluje na sebe nový a nový sníh. Jak to dopadne, si umíte asi představit. Obrovská koule, která někam spadne, způsobí mnohem více škody, než by způsobila koule malá (původní). Takže pravidlo je jednoduché: zákaz kopání do sněhové koule. Doporučuji se řídit pravidlem: budu řešit jen to, co mohu ovlivnit a černé scénáře tzv. mažu. Takže se na kontrolu připravím dle svého nejlepšího přesvědčení a zbytek neřeším.
Vypadá to složitě, ale když si to zkusíte, zjistíte, že vše funguje mnohem lépe. Nezapomeňme na to, že nás nestresují samotné věci, situace nebo lidé, ale to, jak na ně pohlížíme.
Přeji krásné dny plné pohody a radosti z práce i sami ze sebe a těším se na vaše tipy, jak se z přemíry práce nezbláznit 🙂
Veronika Pačesová
Zdroj foto: Pixabay.com
