Po polovině století bylo Nejvyšším soudem zrušeno ústavní právo Američanek na potrat. Federální právo na potrat v USA končí, rozhodování se vrací státům. Některé už dnes interrupce zakázaly. Výsledkem je, že polovina Američanů slaví, druhá část vychází protestovat do ulic. Rozsudek má již dnes dalekosáhlé důsledky a po 49 letech ženy v USA ztratily plošné (federální) právo na rozhodnutí o svém těhotenství.
Co je dobré vědět o rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušit právo na potraty?
Co Nejvyšší soud v USA rozhodl?
Nejvyšší soud Spojených států zrušil právo na potrat dané verdiktem z roku 1973. Ženy v celých USA podle něj měly právo na interrupci zhruba do třiadvacátého týdne těhotenství. Nejvyšší soud rozhodl v poměru hlasů 6:3 zákaz potratů po patnácti týdnech těhotenství. Tím soudci zrušili dvě klíčová rozhodnutí chránící přístup žen v Americe k potratům: Roe vs. Wade z roku 1973 a Planet Parenthood vs. Casey, o kterém bylo rozhodnuto v roce 1992. Oba tyto případy zajišťovaly všem ženám právo na potrat.
Stanovisko soudu, které napsal soudce Samuel Alito, říká, že ústava nezmiňuje umělé přerušení těhotenství. Ústava rovněž nezaručuje práva na potrat prostřednictvím jiného práva, práva na svobodu. Stanovisko odmítlo argument obou případů, že ústavní právo na svobodu zahrnuje právo jednotlivce na soukromí při rozhodování o potratu, stejně jako chrání jiná rozhodnutí týkající se intimního sexuálního chování, jako je antikoncepce a manželství. Podle jeho názoru je interrupce „zásadně jiná“, protože ničí život plodu. „Ústava se nezmiňuje o potratu a žádné takové právo není chráněno žádným ústavním ustanovením,“ napsal Alito. Se zrušením v devítičlenném soudu nesouhlasili tři liberální soudci Stephen Breyer, Sonia Sotomayor a Elena Kagan. „Jsme zarmouceni kvůli milionům amerických žen, které dnes ztratily základní ústavní ochranu,“ napsali ve svém prohlášení.
Rozsudek neznamená, že potraty jsou zakázány v celých Spojených státech. Spíše se nyní budou argumenty o legálnosti potratů odehrávat ve státních zákonodárných sborech, kde, jak Alito poznamenal, ženy „nejsou bez volební nebo politické moci“.
Kdo byla Jane Roe?
Žena, která byla v samém centru případu z roku 1973, dostala kvůli ochraně identity před soudem jméno Jane Roe. Skutečně se ale jmenovala Norma McCorvey. Narodila se 22. září 1947 do velmi chudé rodiny v Louisianě. Její matka byla násilná alkoholička a otec od rodiny odešel, když bylo Normě 13 let. S matkou se přestěhovala do Texasu, ale snažila se od ní několikrát utéct. Když jí bylo 10 let zadržela ji policie za to, že na benzínové pumpě, kde brigádně myla auta, ukradla peníze, které chtěla použít na odchod od matky. Nakonec se jí sice útěk povedl, ale policie ji brzy vypátrala a poslala zpět domů. Poté matka Normu poslala do katolické školy a státní reformní školy pro dívky. Když dokončila poslední ročník, dostala se k rodinnému známému, který se o ni měl místo matky starat. Zůstala u něj pouze tři a půl týdne, protože ji údajně v podstatě každý den znásilňoval.
V patnácti letech se vdala za Woodyho McCorveye, ale manželství skončilo tragicky. Norma otěhotněla ještě tentýž rok, co se s Woodym poznala. Manžel svou těhotnou ženu ale po celou dobu těhotenství hrubě týral a bil. V roce 1969, když jednadvacetiletá Norma McCorvey zjistila, že je již potřetí nechtěně těhotná, a její oba předchozí porody skončily adopcí, se na radu svých známých rozhodla podstoupit umělé přerušení těhotenství. Bohužel pro ni ale žila v jižanském Texasu, ve kterém v té době platily velice tvrdé protipotratové zákony. Ty umožňovaly interrupci pouze ve výjimečných případech. Aby dostala státní povolení, rozhodla se tvrdit, že byla znásilněna. Její plán ale narazil v momentě, kdy se státní orgány vyptávaly na detaily znásilnění. Další pokus o ilegální potrat selhal poté, co policie zavřela místní nelicencované potratové centrum.
Tehdy se do neveselého života Normy dostávají dvě mladé ambiciózní právničky – Sarah Weddinton a Linda Coffee. Ty se jí rozhodly zastupovat v případu před oblastním texaským soudem, ve kterém tvrdily, že místní protipotratové zákony jsou protiústavní. Přestože oblastní soud rozhodl nakonec ve prospěch Normy, odmítl vydat nařízení povolující interrupci ve státě Texas. Proto případ skončil před Nejvyšším soudem a celý proces se táhl tak dlouho, že dítě, které tenkrát Norma čekala, se stihlo narodit a bylo ihned po porodu dáno k adopci. V roce 1973 nakonec Nejvyšší soud po téměř čtrnáctiměsíčním rozhodování poměrem hlasů 7:2 vydal přelomové rozhodnutí Roe vs. Wade, dle kterého státní potratové zákony porušují 14. dodatek americké ústavy, jenž zakotvuje právo na soukromí. Ze dne na den se tak umělé přerušení těhotenství stalo v celých Spojených státech legální.
Jak toto rozhodnutí zapadá do historie reprodukčních práv USA?
Je to obrovský milník. Rozhodnutí soudu udělalo to, čeho se zastánci reprodukčních práv po desetiletí obávali: vzali ústavní právo na soukromí, které chránilo přístup k potratům.
Toto rozhodnutí bylo připravováno desítky let. Před třiceti lety v kauze Casey si mnoho právních expertů myslelo, že soud je připraven rozsudek Roe vs. Wade zrušit. Poté měl soud devět soudců jmenovaných republikánským prezidentem, z nichž někteří dali najevo ochotu projevit odlišné názory. Místo toho republikánští kandidáti Anthony Kennedy, Sandra Day O’Connor a David Souter tehdy případ Roe podpořili.
Co říkají disentující soudci?
Nezvykle sdíleli tři liberální soudci společné autorství disentu. V předchozích případech, jako je Casey a Roe, nesouhlasní soudci napsali: „Soud našel rovnováhu, jak to často dělá, když soupeří hodnoty a cíle.“
„Dnes soud tuto rovnováhu zahazuje,“ pokračují „Říká, že od samého okamžiku oplodnění nemá žena právo mluvit.“ Soudci se zabývají různými „omezeními“, v nichž bude nyní těhotná osoba nucena porodit, včetně znásilnění a incestu, a to i za cenu ohrožení života těhotné osoby. Navíc zdůrazňují, jak tato omezení nepřiměřeně ovlivní chudé lidi.
„Napříč širokou škálou okolností bude stát schopen vnutit ženě svou morální volbu a přinutit ji, aby porodila dítě,“ stojí v disentu. „Se zármutkem – pro tento soud, ale ještě více pro mnoho miliónů amerických žen, které dnes ztratily základní ústavní ochranu – nesouhlasíme.“
Co toto rozhodnutí znamená pro další precedenty Nejvyššího soudu?
Jak napsala Namrata Verghese v nedávném vydání časopisu Teen Vogue, zrušení rozhodnutí v kauze Roe nás staví do „neprobádaných vod“. I další rozsudky, které chrání antikoncepci, manželství osob stejného pohlaví a vztahy mezi osobami stejného pohlaví, nyní také hrozí, že budou zrušeny.
Zdá se, že liberální soudci u soudu si myslí, že zbytek soudu plánuje pokročit s tímto rozsáhlejším omezením občanských svobod. „Nikdo by si neměl být jistý, že většina je se svou prací hotová,“ píší ve svém nesouhlasu „Naopak! Soud spojuje (právo na potrat) po desetiletí s jinými ustálenými svobodami zahrnujícími tělesnou integritu, rodinné vztahy a plození.“
Foto: Shutterstock
Zdroj: Teen Vogue, Allure, CNN
Autorka: Lucie Janotová
Po přečtení se mi docela přitížilo. Nechtěla bych být soudcem, který o tom má rozhodnout za všechny ostatní. A sama za sebe bych zřejmě odešla žít jinam. Bohužel mě již přepadli na ulici a dovedu si představit strach dívek a žen v důsledku tohoto rozhodnutí. Takže přikláním se k negativnímu vnímání a rozhodně nesouhlasím. Věřím, že podobná rozhodnutí nebudou inspirací i zde.
Děkuji autorce za článek.
Rozporuplné