Majitelka, přednostka a jednatelka Kliniky komplexní rehabilitace MUDr. Jiřího Marka, s. r. o., PaedDr. Kateřina Marková nám v inspirativním rozhovoru přiblíží nejen cestu k vybudování úspěšné kliniky, ale i náročné propojení rodinného a profesního života.
Jak dlouho podnikáte / Jak dlouho vedete firmu, jaká byla historie Vaší společnosti?
Monadu – kliniku komplexní rehabilitace MUDr. Jiřího Marka jsme založili s mými rodiči v září roku 1992 jako první rodinné soukromé zdravotnické zařízení v Praze po roce 1989. Na nápad založit vlastní kliniku přišel můj otec MUDr. Jiří Marek na rehabilitační klinice Ústřední vojenské nemocnice v Praze – Střešovicích, kde byl politicky rehabilitovaným primářem. Já jsem do „úveenky“ nastoupila po mateřské dovolené na „kolečko“ po absolvování Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze, oboru rehabilitace. Byl to tenkrát tátův skvělý a nadčasový nápad.
Pracujete ve firmě s ostatními členy rodiny? Jak se Vám daří spolu vycházet?
Mám dva syny, 37 a 27 let. Oba již dnes mají vlastní práci, ale hodně o firmě komunikujeme, pomáhají mi v řízení i v rozhodování – zvlášť v některých zlomových nebo krizových situacích. Mají však jiné vzdělání i jiné zaměstnání. Oba chodili do Monady na brigády, takže ví, jak to u nás chodí. Starší syn Vojtěch je prokuristou firmy. Dobře se znají se všemi zaměstnanci, protože většina zaměstnanců – kolegů a kolegyň u nás pracuje víc než deset let. Nyní jsem nově rok a půl vdaná a manžel mi také moc pomáhá pocitem opory a jistoty a také velkým zájmem o dění ve firmě. Vždy se mohu spolehnout na pomoc bratra, prof. Jana Marka, světově uznávaného dětského kardiologa, a jeho manželky, MUDr. Daniely Markové, vynikající odbornice v oboru péče o předčasně narozené děti. Pravidelně vystupují na odborných seminářích a konferencích, které Monada pořádá. Jsme rodina hodně odborně i lidsky propojená a hodně si vzájemně pomáháme. Toho si moc vážím.
Jak vnímáte spolupráci jedné rodiny v jedné společnosti? Zažila jste to i Vy se svými rodiči?
Ano zažila jsem spolupráci ještě se svými rodiči, ale to bylo úplně jiné než dnes. Víte, tenkrát jsme byli naprosto nadšení, že můžeme pracovat, a navíc „na svém“, moc nás bavilo vymýšlet, zakládat, organizovat nové věci a mít za to vše zodpovědnost. Mluvili a řešili jsme Monadu každý den v práci a potom každý víkend. Prostě stále, možná až moc, i na úkor rodiny. Já měla malého syna a manžela a jezdili jsme s rodiči na chatu na víkendy a tam jsme stále vymýšleli nové vzdělávací semináře, kurzy, metody práce. Dnes to tak již bohužel není, vnímám, že mladí lidé často nechtějí převzít tu velkou zodpovědnost. Máme ve firmě padesát lidí a s tím samozřejmě souvisí řada starostí a práce. Také už si neváží toho, že mohou pracovat a že ta práce má význam a může je i bavit. Já, když jsem měla hlídání, běžela jsem do práce. Ráda a těšila jsem se z ní. Dnes jdou maminky na kosmetiku nebo do posilovny.
Je pro Vás snadné oddělovat spolupráci s rodinnými příslušníky na klinice? Prolíná se Vám do práce rodinný život a vztahy?
Ano prolíná se mi práce do rodiny a rodina do práce navzájem a velice. Samozřejmě to má své hranice a snažím se je respektovat, ale někdy to nejde. Monada a její zaměstnanci, mé kolegyně a kolegové totiž tvoří mou druhou rodinu a věnuji se jim stejným dílem jako mé první rodině. Někdy se mnou jede Monada i na dovolenou. Vlastně vždy. Vezu si aspoň nějakou literaturu, buď ekonomickou, nebo o vlastnictví firem a rodinném podnikání, na což nemám čas během pracovního roku, kdy zase čtu spíše odborné publikace z rehabilitace nebo o řízení zdravotnictví MZ ČR nebo vyhlášky zdravotních pojišťoven, se kterými máme smlouvy. Ještě přede dvěma roky jsem měla k vedení a řízení Monady ještě rehabilitační ordinaci 4 dny v týdnu, tu dnes již ze zdravotních důvodů nemám.
Vedení firmy a mateřství? Jak se to dá podle Vás skloubit?
Pro mne to bylo moc těžké. Jsem člověk, co miluje dělat jednu věc naplno. Musela jsem se to učit. Stále jsem dělila čas mezi firmu a děti. Na mne samotnou mi už čas nezbyl. V roce 2002 mi na Monadě zemřel táta na infarkt myokardu. Na přednášce lékařům. Omluvil se všem posluchačům za nevolnost a zemřel. Od té doby, a je to dnes 22 let, vedu Monadu já sama. Nyní dělím zase svůj čas mezi Monadu a vnuky a opět mám ten nepříjemný pocit s výčitkami, že bych už měla být jenom babičkou a být dětem, které pracují, k dispozici.
Největší překážky v podnikání podle vás?
Velké překážky znamenají pro nás zdravotní pojišťovny. Máme smlouvy se všemi v ČR. Nikdy nevíte, co vlastně ve smlouvě a dodatku s pojišťovnami podepisujete a jak to dopadne, co opravdu reálně dostanete. Smlouvy jsou udělané tak složitě, že bez poradního týmu s právníky a ekonomy nemáte šanci přijít na to, kolik peněz dostanete. Někdy nedostanete ani ten dodatek a pracujete na dobré slovo. Letos jeden dodatek s jednou pojišťovnou od nich stále nemáme podepsaný a je konec listopadu. Pracujeme tedy zdarma? Možná ano, nevím, ale pracovat musíme. Nemůžeme poslat pacienta domů s tím, že nám zdravotní pojišťovna neposlala podepsaný dodatek ke smlouvě. Každé podnikání je trochu risk. Někdy větší, někdy menší. Kdysi jsme nedostali od VZP tři měsíce žádné peníze, ačkoliv jsme pro ně pracovali. Jsme vlastně jejich zaměstnanci, závislí na rozhodnutí pojišťoven. Na konci účtovaného období pak zjistíte, že Vám zaplatili jenom část toho podepsaného Dodatku a navíc jste byli regulováni pojišťovnou za zvýšený předpis léků, příliš velké náklady za rentgeny, CT a MR.
Největší výzvy?
Nevím, co je výzva. Snad zatnout se a vydržet?!!!
Jaké máte osobní a jaké profesní přání, touhy?
Mým přáním je být zdravá. Byla jsem před 3 měsíci na operaci páteře a moc bych si přála, aby mne chvíli nic nebolelo. Abych mohla chodit s manželem po lese na procházky a užít si chvíli hezkého nastupujícího stáří bez zdravotních problémů. Zdá se to jako skromné přání, ale vím dobře, že není.
Profesní přání se mi začíná plnit. Budu mít nástupce v podobě ředitele Monady Tomáše Dvořáka. Mám z toho velkou radost, sám se nabídl, že mi pomůže. To je úžasné a moc si této nabídky cením a ráda ji využiji.
Doporučila byste ostatním ženám podnikat? Co byste jim případně pro start podnikání doporučila?
Dnes se přiznám, že nevím. Mladí lidé jsou úplně jiní a já jim možná ne vždy rozumím. Mají jiné priority, ale i jiné přednosti a možnosti, než jsme měli my. Vidím je jako nastupující zaměstnance u nás po škole nebo jako studenty. Je dobře, že s nimi již bude komunikovat převážně nový ředitel, kterému je něco přes čtyřicet let.
Chtěla byste předat firmu dětem – je to v plánu, nebo mají svá zaměstnání?
Mé děti mají svá zaměstnání, to ale neznamená, že nemohou ve firmě pomáhat a pokračovat jako nyní. Mým posledním úkolem je právě vymyslet spolupráci mezi novým ředitelem Monady a mými syny. Její formu a pravidla. To je můj poslední úkol. Až ho splním, jsem připravená odejít a firmu předat kompletně. Už se moc těším. Monada ale zůstane vždy mým srdcem, a bude-li potřeba, budu za ni dále dýchat.
Autor: Jitka Kratochvílová
Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků (www.amsp.cz)
Foto: se souhlasem PaedDr. Kateřiny Markové
