Chci být hybnou silou, která do budoucna zajistí našim dětem kvalitní život, říká Lucie Mádlová

Za posledních téměř 10 let vybudovala v Česku největší iniciativu společenské odpovědnosti a Cílů udržitelného rozvoje OSN, která čítá už 500 členů. Dodnes stojí včele Asociace společenské odpovědnosti jako výkonná ředitelka, do Česka přivedla světový svátek dárcovství Giving Tuesday a časopis Forbes ji opakovaně řadí mezi nejvlivnější ženy Česka. Lucie Mádlová je ale především žena, která vás okouzlí svým úsměvem a pozitivním přístupem k životu. Neváhejte se seznámit…

Výraz společenská odpovědnost zní pro lidi, kteří se o tuto problematiku nezajímají, velice nekonkrétně. Co si vlastně pod ní mohu představit?

Společenská odpovědnost znamená, že jsou si firmy a organizace vědomy dopadů své činnosti nejen na životní prostředí, ale i na komunity kolem nich nebo i vlastní zaměstnance. Představte si, že máte na jeden den jednu sklenici vody. Šetříte si ji, protože doplnit ji nemůžete. Přemýšlíte nad tím, kdy se napijete a kolik vody vypijete. Kalkulujete, plánujete. Teď si představte, že ta sklenice je naše planeta, přírodní a lidské zdroje, které nemůžete obnovovat hned a především donekonečna. A právě stejný proces plánování, šetření a udržitelného obnovování můžeme pojmenovat jako společenskou odpovědnost. Od tohoto pojmu se ale za poslední roky posouváme právě k objemnějšímu pojmu udržitelnost, který se vztahuje na všechny činnosti člověka i jednotlivců. Je to jednoduše ustálený soubor strategií, který vede firmy k tomu, aby začlenily udržitelnost do vlastních procesů a zachovaly tak planetu pro další generaci v co nejlepším stavu.

V České republice jste před téměř 10 lety založila Asociaci společenské odpovědnosti, která koncem března slaví kulaté narozeniny. Vzpomenete si na svoje začátky?

Vlastně mohlo být všechno jinak. Před 15 lety jsem nastoupila na ekonomce na doktorské studium s tématem disertace optimalizace logistických procesů. Zpětně vůbec nechápu proč (smích). Jednoho dne jsem odcestovala přednášet o logistice v rámci učitelského programu Erasmus do Dánska, kde jsem na univerzitě v Roskilde zjistila, že tamní studenti studují magisterský obor zaměřený na udržitelnost. Vrátila jsem se zpátky do Čech s jasnou představou, že tohle je přesně to, co chci v životě dělat, a změnila si téma své disertační práce na společenskou odpovědnost. Ačkoli se CSR a udržitelnost nyní skloňuje všemi pády, tehdy v roce 2008 to znělo zcela šíleně. Byl to urputný boj téma si obhájit. Z ekonomické fakulty mě posílali na filozofickou, můj školitel skoro do blázince (smích). Jsem stavěná tak, že čím víc překážek mám v cestě, o to větší chuť a vervu mám je přeskočit a doběhnout ještě dál. Už tehdy jsem byla přesvědčená, že udržitelné podnikání má na konkurenceschopnost firmy jasný vliv a že jsem na ekonomii právem. Doktorát jsem i přes velké překážky úspěšně dokončila za tři roky, následně porodila dceru Miu, a když jí bylo půl roku, založila jsem Asociaci společenské odpovědnosti. Dlouho se Asociace rovnala já na mateřské, bez zaměstnanců. Postupně, jak rostl počet členů a téma rezonovalo společností, rost pomalu i náš tým, který nyní čítá na 10 lidí.

Co všechno má dneska Asociace společenské odpovědnosti za sebou a naopak před sebou?

Především to, že se nám pod jednou střechou podařilo propojit více než 500 členů s půl milionem zaměstnanců, kteří mají téměř pětinový podíl na tvorbě HDP České republiky. To už je sakra velký dopad. Za deset let se nám společně se členy podařilo vybudovat největší iniciativu udržitelnosti a ESG v Česku s plnohodnotnou expertízou. Daří se nám vést aktivní dialog se státem a přirozeně posilovat odpovědnost za místo a planetu, na které žijeme.

Už několik let udělujeme prestižní Ceny SDGs a oceňujeme projekty, které mění svět k lepšímu, inovují a rozvíjejí. Ceny SDGs se staly inspirací pro celý svět. Prezentovala jsem je třeba osobně na půdě OSN v New Yorku i v Ženevě. Pomáhala jsem podobný model nastavit v jiných zemích, jako je Bosna a Hercegovina nebo Řecko. Za poslední dobu musím také zmínit Global Goals Summit, kdy jsme loni na podzim na mezinárodní konferenci do Národního muzea přivedli odborníky na udržitelnost z celého světa a české veřejnosti představili také našeho Pla(s)teosaura. S jasným poselstvím “Don’t Choose Extinction”, neboli Nevolte vyhynutí, jsme ho po summitu a Cenách SDGs Národnímu muzeu zanechali, kde je nyní stálou expozicí ke změně klimatu. Pla(s)teosaurus je unikátním společným dílem více než stovky domácích 3D tiskařů a jako největší komunitní dílo vytištěné na 3D tiskárně je dokonce zapsán v české knize rekordů. Pyšná jsem také na knihu, kterou jsme vydaly společně s Bárou Nesvadbovou. Pohádkový příběh “Mia a svět” učí děti, aby měly rády svou planetu, a zároveň jim přibližuje Cíle udržitelného rozvoje od OSN. Nelehký příběh o tom, jak se naše planeta mění zároveň doprovázejí dechberoucí ilustrace ke změně klimatu, úbytku biodiverzity, tání ledovců nebo třeba i migraci od úžasné ilustrátorky Renáty Fučíkové. Vzniklo výjimečné dílo, které nemá na českém knižním trhu obdoby, a já jsem pyšná na to, že se podle něj na řadě škol učí. Poselstvím knihy bylo provázet děti i rodiče současným světem a učit je, aby měli rádi svou planetu a přemýšleli o její budoucnosti. Navíc 50 korun z každé knihy putuje ve prospěch organizace Junák – český skaut na rozvoj skautských aktivit a výprav dalších holek a kluků za lepším světem.

Jaká byla nejlepší rada, kterou jste na začátku své kariéry dostala?

Mým nejlepším rádcem a oporou po celou dobu mé kariéry je můj manžel. To on mi tehdy dodal odvahu Asociaci založit. Stejně tak mě často vrací zpátky na zem z mých nebeských výšin a představ o ideálním světě, kde každému záleží na naší planetě. Většina projektů Asociace vznikla i díky tomu, že jsme dali společně hlavy dohromady. Nedám mu totiž od práce pokoj ani ve vaně ani před spaním, kdy mě napadá nejvíce nápadů. Je vždy ten první, kdo je slyší (smích).

Mezi vašimi aktivitami je i třeba akce Giving Tuesday neboli světový svátek dárcovství nebo plogging, tedy kombinaci běhu se sběrem odpadků. Kam na tyto nápady chodíte?

Snažím se hledat inspiraci ve světě. Giving Tuesday, světový den štědrosti a dobrých skutků, znám ze zahraničí. Pokud někde funguje osvědčený model, hledám možnosti, jak spolupracovat a spojit se. Giving Tuesday má obrovskou moc mobilizovat po celém světě v jeden den lidi, kteří chtějí pomáhat. Ačkoli se v Česku před rokem 2016 na Giving Tuesday pár neziskových organizací odkazovalo, chyběla tu organizace, která by si projekt vzala pod svá křídla. A tak jsem před osmi lety (tehdy možná trochu troufale) kontaktovala zakladatele Giving Tuesday Henryho Timmse, že je v Česku Asociace, která by ráda pomohla šířit myšlenku laskavosti a štědrosti dál. Po pečlivém prověřování jsem se stala národním lídrem a Giving Tuesday v Česku úspěšně pomohlo získat tisícovkám organizací již více než 340 milionů korun na prospěšnou činnost. A samozřejmě nespočet dobrých skutků.

Časopis Forbes vás opakovaně zařadil mezi nejvlivnější ženy Česka a ministr zahraničních věcí vás jmenoval historicky první Vyslankyní dobré vůle. Motivují vás tyto úspěchy se neustále posouvat vpřed?

Každé ocenění beru s obrovskou pokorou, protože vím, že je přede mnou ještě spousta práce. Věřím, že se mám stále kam posouvat. Čím víc má Asociace členů a čím více je ve společnosti vidět, je to navíc obrovsky zavazující. Každým rokem jsem naše projekty posouvala ve svých myšlenkách i v realizaci výš a výš. Ten letošní rok jsme si dali interně v týmu jako stabilizační. Chceme se více věnovat potenciálu více než pěti stovek našich členů a edukovat nejen je, ale i společnost v udržitelnosti. Chceme nabízet nové služby, které na trhu chybí.

Co vás inspiruje ve vaší práci?

Mám obrovské štěstí, že mám práci, která mě nesmírně baví a naplňuje. Vlastně si ani nepřijdu, že chodím do práce. Pracuji i o víkendu, neustále něco vymýšlím, nejsem v tomhle úplně ideální příklad dobrého work-life balance, ale bez každodenní interakce s Asociací bych byla vnitřně nešťastná. Inspirují mě naši členové a důkazy, že to, co děláme, má smysl a konkrétní dopad. Spousta věcí vzniká interně a ani není vidět. Síla Asociace je v tom, že má pod jednou střechou nejen velké, ale i malé firmy, sociální podniky, neziskové organizace, školy, univerzity a úřady, které mají chuť měnit svět k lepšímu. Co víc může být inspirujícího než jejich odhodlání měnit zažité vzorce podnikání či chování a být hybnou silou, která do budoucna zajistí našim dětem a jejich dětem kvalitní a důstojný život na naší planetě.

Mám pocit, že i filantropií hýbou módní trendy. Jednou jsou v kurzu ohrožená zvířata, jindy příroda, spotřeba plastů, plýtvání jídlem nebo pomoc lidem v nouzi. Pozorujete něco takového?

Nejsem si jistá, jestli bych to popsala přímo takto. Já spíš vnímám různé trendy ve formě darování jako takové. Na co lidé darují se mění spíše podle toho, kde zrovna ve svém osobním životě jsou. Podle bubliny, ve které žijí a fungují a ve které tato témata řeší. Pro někoho je zásadní pomoc lidem ve válce, pro někoho opuštěná zvířata, pro mladší generaci spíše dopady klimatické změny. Forma darování se ale mění značně, kdybych měla zmínit pár věcí, je to vzestup kryptoměn a nových “bohatých”, kteří také mají potřebu filantropie, ale málokterá organizace je umí a nebo chce přijímat. Nedokáží například dostatečně dárce identifikovat, dohledat jeho historii a etiku získaných financí a podobně. Tam prozatím velký posun nevidím. Poslední dobou si všímám i toho, že se neziskové organizace poohlížejí stále častěji po datových analýzách, ale i strojovém učení. A to nejen využitelných ve filantropii, ale v lepším cílení pomoci. V tomto musí ale nejdříve sbírat inspiraci ve světě.

Přebírá vaše dcera Mia vaše filantropické sklony?

Mia miluje Asociaci, zná téměř všechny naše členy, s obrovským nadšením se zapojuje do všech našich projektů. Vše vlastně přirozeně čerpá sama. Vnímá moji práci a čím je starší, vidím její snahu se do tématu jako takového zapojit. Každým rokem se s oblibou přidá do Giving Tuesday, naposledy darovala ze své kasičky našetřené peníze (a že je velice skoupá na to, za co je utratit), na psí krmení pro opuštěné pejsky. Loni se do Giving Tuesday rozhodla zapojit celou školu. Máme obrovské štěstí, že chodí do Montessori školy Andílek, která respektuje jedinečnost každého dítěte, pomáhá jí objevovat svět a přirozeně ji učí odpovědnosti. Může se tak rozvíjet i za hranicí třídy a učit se vnímat svět v souvislostech. S tím, co dělám, se to pak doma vlastně přirozeně hezky spojuje. Od samého počátku je také naší malou ambasadorkou e-shopu Nakup na Dobro. Natáčí zábavná videa k novým produktům, které s radostí testuje.

Máte pocit, že za těch 10 let, kdy existuje Asociace společenské odpovědnosti, vidíte na Češích nějaký pokrok?

Vidím, a velký. Naše pravidelné průzkumy ukazují, že veřejnosti na udržitelnosti opravdu záleží, lidé tlačí na společnosti, aby se chovaly zodpovědně, respektovaly diverzitu zaměstnanců, bránily se korupci a negativnímu lobbingu, snižovaly dopady na životní prostředí, stejné hodnoty vyžadovaly od svých dodavatelů a mnoho dalšího. A české firmy si pomalu začínají uvědomovat, že udržitelnost není jen marketingový trik, ale strategie důležitá i pro banky a podobně. A samozřejmě co se týká filantropie, o které jsme mluvili, prokázali Češi obrovskou štědrost, když začala invaze na Ukrajinu nebo Sýrii a Turecko postihlo zemětřesení. V tomhle jsme ve světě vlastně zcela unikátní. Máme obrovskou schopnost se okamžitě mobilizovat a pomáhat, pokud jde do tuhého. A to nejkrásnější je, že pomáhají i lidé, kteří mají sami hluboko do kapsy. Paradoxně tito lidé přispívají mnohem více peněz než lidé, kteří si to mohou dovolit.

Co vám za poslední dobu udělalo radost?

Velkou radost mi dělá náš společensky odpovědný e-shop s udržitelnými dárky Nakup na Dobro. Má za sebou úspěšný rok od vzniku, a ačkoliv měla oblast e-commerce v loňském roce obrovský propad, náš e-shop několikanásobně rostl. Je to po Asociaci takové moje druhé dítě, o které se s radostí a s láskou starám. Cílem e-shopu je změnit nákupní chování zákazníků směrem k udržitelnosti, u jednotlivců začínaje, velkými firmami a státní správou konče. A postupně se nám to daří.

Klíčenka nebo kelímek může být vyroben za nedůstojných podmínek v Číně, nebo může vzniknout v rukách zaměstnanců chráněné dílny, která dává práci lidem s mentálním postižením. Kávu mohou pražit neslyšící cukráři, květiny do firmy nebo na galavečer uvázat ženy s epilepsií… Reklamní dárek nebo dárek pro blízké by měl být takový, u kterého přesně víte, kdo a za jakých podmínek ho vyrobil. A nejedná se o jen výsadu společensky odpovědných firem, přemýšlet by takto měl v dnešní době každý, komu záleží na tom, abychom na naší planetě dál vedli kvalitní život. Udržitelný dárek udělá radost obdarovanému, tomu, kdo ho daroval, ale především tomu, kdo ho zodpovědně vyrobil. A je jedno, jestli se teď skloňuje udržitelnost a zdá se být klišé. V nabídce a především poptávce po udržitelných reklamních dárcích je obrovský potenciál a prostor pro udržitelný byznys. A ten se snažíme v projektu Nakup na Dobro naplnit.

Sklady e-shopu sídlí na Vysočině a dávají práci desítce lidem se zdravotním handicapem v regionu. E-shop nenabízí jen udržitelné dárky, ale udržitelnost naplňuje svým provozem ve všech aspektech. Balíme zero-waste do již použitých papírových krabic, vyrábíme si vlastní skart ze starého papíru, samozřejmostí je papírová lepenka a třešničkou na dortu je 100% bezemisní ekologická doprava, kterou navíc díky partnerství s DPD zákazníkům nabízíme zcela zdarma, a to bez limitu na hodnotu objednávky. Jsme pyšní i za cenu Udržitelný e-shop v prestižní soutěži ShopRoku.

Poradíte mi vaše 3 tipy k lepší ekologické a zodpovědné domácnosti?

Když opomenu klasické rady, se kterými je věřím ztotožněna většina naší společnosti, jako je třídění odpadu, šetření vodou a potravinami nebo úklid ekologickými a přírodními prostředky, tak bych zmínila hlavně možnost využití obnovitelných zdrojů energie, třeba fotovoltaiky, nákup šetrných spotřebičů a moje oblíbené téma – nevyhazovat, ale opravovat. A to platí od oblečení, přes boty až právě po spotřebiče.

Jdete u sebe cestou udržitelnosti třeba i v kráse nebo v módě?

Mám ráda přírodní kvalitní kosmetiku, ekologicky šetrnou kosmetiku používáme doma i na úklid. Ačkoli bych měla razit v módě cestu minimalismu, musím se přiznat, že mám velkou slabost pro šaty. Snažím se je však nakupovat výhradně u českých návrhářek. V mém šatníku jsou tak kousky, které mám třeba deset let a vím, že mi další roky dobře poslouží. A hlavně je může podědit i má dcera. A na cestách moc ráda chodím do vintage obchůdků.

Jaké máte plány do budoucna?

Vést tak velkou organizaci více než 10 let je obrovsky zavazující. V loňském roce jsem na akcích říkávala, že oslavíme deset let a já budu připravená Asociaci předat. Teď vím, že bych bez Asociace byla nešťastná, a že ta správná doba ještě nenastala. Snažím se ale oprostit od mikromanagementu, a nechat větší odpovědnost na celém týmu. Obzvlášť na začátku byla Asociace one woman show, teď vím, že má kvalitní tým a že se věci správně dějí, i když nejsem u toho. A že je ve správných rukou. Ať už jsem v kanceláři nebo stojím opodál a na příjmu nejsem vůbec.

Máte nějaké životní motto?

Je jich spousta. Baví mě životní motta inspirativních žen a protože děláme rozhovor pro Ženy s.r.o., na první dobrou mě napadla slavná věta Margaret Thatcher – “Pokud chcete, aby se něco řeklo, požádejte muže. Pokud chcete, aby se něco udělalo, požádejte ženu”. Věřím, že mi čtenářky budou rozumět (smích). Ale že si toho jsou ve společnosti v poslední době vědomi i muži a dávají ženám větší prostor a porozumění. Trápí mě, že je slyšet stále málo takto silných hlasů, obzvlášť ve veřejném prostoru a v politice.

Foto: se souhlasem Lucie Mádlové, Petra Vágnera, Marka Musila a Petra Hricko

Zdroj: autorský text Lucie Mádlové

Autorka: Lucie Janotová