„Rozhodla jsem se založit projekt pro ženy na rodičovské,“ říká Andrea Bohačíková. Začala se zajímat o to, co trápí ženy na rodičovské, a přemýšlela, jak je podpořit. Díky tomu spatřila světlo světa offline platforma pro ženy na RD s názvem M.arter, která ženy s dětmi sdružuje a podporuje. O co se přesně jedná?
Andreo, kdy přišel nápad vytvořit projekt pro maminky?
Všechno začalo v lednu 2017, kdy jsme s mojí velmi dobrou kamarádkou z vejšky, Kristýnou, cestovaly po Praze. Kristýna je na rodičovské dovolené a v té době měla dítě ještě v kočárku. Když jsme takhle jezdily Prahou a nesly po x-té kočárek po schodech, řekly jsme si, že by nebylo špatné vytvořit mobilní aplikaci, která usnadní maminkám malých dětí život. A nejen jim, ale také vozíčkářům nebo i dalším v tomto směru znevýhodněným skupinám.
Ale ano, brzy jsme zjistily, že něco podobného už existuje. Ovšem to nás neodradilo. Začaly jsme se problémy maminek na rodičovské více zabývat a dostaly jsme další nápad, jak jim pomoci. Pro změnu opět mobilní aplikací, ovšem i tentokrát bylo všechno špatně. Trh, naše pochopení problému, udržitelnost projektu. Zkrátka jsme si nabyly ústa. Kamarádka projekt v létě 2017 opustila, ale mně to nedalo a pokračovala jsem dál.
O čem tedy přesně projekt je? V čem by měl maminkám pomoci?
Nějakou dobu to trvalo, než jsem do té problematiky pronikla. Ale v únoru 2018 si konečně všechno sedlo a začalo mi to dávat smysl. Přišel na svět nový nápad. Prakticky celé léto jsem mluvila se ženami na mateřské a rodičovské i se zaměstnavateli z řad různých profesí. Řešili jsme např., jak zařídit workshopy s dětmi, protože ženy často nemají hlídání. To vám eliminuje možnosti, kam můžete jako žena na RD jít, ať už za zábavou nebo rozvojem své osobnosti. Což může napomoci k sociální izolaci. Navíc spousta maminek své děti nechce jen tak někdo odkládat.
Cílem je tedy umožnit maminkám rozvíjet svou osobnost, mít možnost vzdělávat se, svůj nápad – podnikání postavit na nohy nebo navázat nové kontakty. U čehož mohou mít své děti. Když chtějí a potřebují. K dispozici je však také dětská herna a shovívavé prostředí.
To je hodně zajímavé. A možná ještě tím víc, že vy sama děti ještě nemáte. Proč jste tedy tuto platformu jako “nematka” vlastně založila?
Ano, často se mě lidé ptají, nebo spíše žasnou, proč „nematka“ řeší něco, co se týká jen žen s dětmi. Lidé se mě pak na schůzkách ptají, jak staré mám děti. Jelikož automaticky předpokládají, že jsem také maminka.
Odpověď na to, proč jsem založila M.arter je jednoduchá: Vidím něco, co není úplně tak, jak by mělo být. Vidím cestu jak by bylo možné pomoci situaci zlepšit. Nevidím však žádné své osobní či jiné bariéry, abych k tomu sama nemohla přispět něco změnit. Jsem zkrátka takový buldok, který si jde “za svou kostičkou”, a i když jsem ta “ne-matka”, tak mou “kostičkou” se stala podpora potenciálu žen na rodičovské dovolené, protože tomu skutečně věřím a vidím v tom smysl. Přidanou hodnotu spatřuji ve faktu, že neřeším svůj problém ze svého subjektivního pohledu. Naopak M.arter je založen na základě dat nashromážděných za skoro 2 roky, od samotných žen na či po RD, zaměstnavatelů, ze zpráv státních institucí, nezávislých orgánů, výzkumných center, studií apod. V týmu však máme i maminku na RD, naší úžasnou Báru. Protože bez té by to nešlo.
Andreo, jak konkrétně si maminky mezi sebou pomáhají?
Maminky si rozšiřují své obzory, potkávají se se ženami ve stejné nebo podobné životní situaci i s profesionály z různých oborů. Prostřednictvím vzájemných workshopů sdílejí své zkušenosti, dovednosti a znalosti. Tím si udržují a rozvíjejí svůj cenný lidský kapitál, podporují sebedůvěru a motivaci vrátit se zpět do pracovního procesu a třeba začít i podnikat.
My je zkrátka podporujeme. Věříme totiž v potenciál žen na RD. Dle nás tedy M.arter může být přínosem všem ženám na RD, ať se jich negativní dopady, které RD v ČR přináší, přímo týkají či ne.
V čem vidíte největší problém žen na rodičovské v ČR oproti například Anglii, kde trvá pouhých 9 měsíců. Co je podle vás lepší?
Osobně nevidím největší problém v délce jako takové, ale spíše v nastavení systému, stereotypech ve společnosti, které převládají a možnostech pro ženy a matky. Podle mě není správné, že když se žena rozhodne celou dobu zůstat s dítětem doma, dostane okamžitě nálepku, že se jí nechce pracovat. Zatímco když jde do práce pro některé příliš brzy, je považována za „krkavčí matku“.
V rámci našich průzkumů jsme zjistili, že ženy samy bojují se svým rozhodnutím uvnitř sebe, a tak si myslím, že nepotřebují další chytráky, kteří je budou soudit. Žena by měla mít zkrátka právo volby, zda chce pracovat či ne. My bychom ji tedy měli dát “podpůrnou síť”, aby všechno zvládla a ne nálepku.
Foto: archiv Andrey Bohačíkové
