Lukáš Csicsely vystudoval estetiku a filmovou vědu na FF UK a scenáristiku na FAMU, učí scenáris-tiku na SPŠ Panská a krom toho píše scénáře pro film, rozhlas či Bilderbuchy. Pro rozhlas napsal řadu krátkých historických her, povídku (pro Vltavu) a nedělní pohádku Lucka, nebo Peška? Na knižním poli Csicsely debutoval knihou Svátek a pro děti napsal knihu Předvečer svatého Mikuláše, která byla spolu s knihou Pan Bartoš, listonoš a Oskare, Plav! zařazena mezi Nejlepší knihy dětem.

Vzpomenete si na první impulz, kdy jste se rozhodl pro napsání knihy Metamorfórky? 

Vždycky mě bavil formát krátkých moderních pohádek, který jsou srozumitelný dětem i dospělým a originálně kombinujou pobavení či okouzlení s poučením – třeba Werichovy, Wildeovy… Napsal jsem si jich pár po svým a když jsem si je čet, zjistil jsem, že mají společný téma těla a jeho proměn, tak jsem soubor pojmenoval Metamorfórky a postupem času jsem jich přidal ještě pár… Zdá se mi to téma v dětství důležitý – leckdy se vzbudíme a už se nevejdeme do bot nebo se nám ruce prodlouží, že je sotva ovládneme. Podobně zveličený patálie potkávají postavy Metamorfórků. Pepovi se udělá pupínek a najust před focením na třídní foto, vymáčkne jo, ale přitom se vyfoukne jak míč, že ho ani máma nepozná a vyžene ho z baráku… Franta by chtěl pořádný nos místo svýho nosíku a když vidí pohádku o Pinocchiovi, začne ze všech sil lhát, za což je  vytahán za ucho, který se mu zvětší místo nosu… 

Jak vás napadlo začít psát knížky pro děti?

Tvorba pro děti mě vždycky fascinovala svobodou, hravostí, nápaditostí. Ale tím se vlastně vyznačuje i typ tvorby pro dospělý, kterýmu se rád věnuju – humorný a stylizovaný. Moje poslední knížka, groteska pro dospělý, se jmenuje Nejkrásnější pohřeb Jana Huga a vypráví o šibalovi, kterýho táta tahal za ucho, až mu ho utrh, načež se ten Hugo ze vsi začne elegantně oblíkat, aby svůj „nedostatek“ vykompenzoval. Nikdo ho nebere moc vážně, až jednou zaslechne krásnej dívčí zpěv, a i když tu dívku ani nevidí, usoudí, že právě ona je tím, co mu ke štěstí schází.

Kam chodíte na své nápady?

Nikam. Přichází sami, ale popravdě nápady jsou to nejmenší, utkat pak z nich něco smysluplnýho a zábavnýho, v čem by jeden nápad podporoval druhej a nepřebíjel ho, je oříšek. A žádnej burák, nýbrž rovnou vlašák, ne-li makadamiovej ořech, na jehož rozlousknutí potřebujeme speciální louskáček. 

Jak dlouho trvala příprava knihy Metamorfórky?

Do příprav každý mý knihy pro děti se musí počítat mý dětství, čili dlouho.

Jaká je vaše nejoblíbenější část knihy? 

Ilustrace. Ty dělal Jára Plachý, mám jeho tvorbu rád, fajn humor. Takže když mi ho Jakub z nakladatelství navrh za ilustrátora, rád jsem souhlasil a dle mýho úkolu zvlád náramně. Ani některý ty mý povídky nejsou zlý, zvlášť jmenovaný – o Frantovi, Pepovi – nebo třeba o Zvráceným Honzovi, ta je ovšem poněkud pikantní. 

Kdy a kde se u vás zrodila láska ke knihám? Četli vám už rodiče?

Ani ne, ti nikdy kulturou nežili. Díval jsem se na telku. Cestu ke čtení jsem si našel sám později, o to víc jsem literaturu přijal za vlastní. Před osmnáctinama jsem prolistoval pár knížek, pak jsem dobu meškání vydatně doháněl. 

Pamatujte si na nějakou svou oblíbenou knížku z dětství?

Jednou z toho mála byl Pan Sova. Pamatuju si, jak mě naučil jíst hrachovou polívku. Zrovna nedávno jsem se k ní vrátil a je to pořád náramná knížka o postarším osamělým sovím pánovi, který má tak dobrý srdce, že pozve i zimu k sobě do tepla, a někdy ho ze vší samoty vystraší boule na peřině, ačkoliv jsou to jen jeho nohy.

Vaše knihy jsou často zařazovány mezi Nejlepší knihy pro děti. Jaký je to pocit?

Dobrý pocit je, když si nějaký malý čtenbář zařadí knížku mezi oblíbený nebo se mu zkrátka líbí. Například s ilustrátorem Davidem jsme měli ke knížce Čmuk řadu workshopů – četli jsme, vyráběli duchy, vymýšleli jim příběhy… Pozvali si nás i do alternativní školy. Malí studenti tam bezmála běhali po stropech a ve třídě pěstovali strašilky, který si nechali lézt po hlavě… Říkal jsem si, tady nějakým čtením pozornost neupoutáme. Četl jsem jim o přátelství kostlivce a mlsnýho hřbitovního psa z knížky Báchrobky. Seděli tiše, poslouchali a pak se zaujatě ptali – zdálo se mi to jako kouzlo.

Část Metamorfórků vysílal ČRo jako Hajaji. Jak tato spolupráce vznikla?

Dramaturgyně Lenka se mi ozvala, že narazila na moji knížku a hledá autory pro Hajaji a bylo. Spolupracoval jsem s ní i na nedělní pohádce Lucka, nebo Peška? o dcerách bohyně Fortuny.

Na co se mohou malí čtenáři těšit? Píšete nějakou novou knížku?

Ze zmíněného Franty, co se trápí nosem, by měl vzniknout krátký film, pracuju na pár dílech animovanýho seriálu Kosmix a Lucku s Peškou přepracovávám do knížky. Větší by moh zajímat komiks o Jágrovi.

Foto: archiv

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account