Před dvaceti lety onemocněla Jana Drexlerová rakovinou prsu. Krátce nato založila organizaci Mamma HELP, která pomáhá stejně nemocným ženám a jejich rodinám. Současných osm poraden zaznamená ročně kolem šesti tisíc návštěv.
Vybavíte si pocity, které jste měla, když vám sdělili diagnózu?
Na to nelze zapomenout. Myslím, že každý, kdo tu zprávu vyslechne, ať mu ji sdělí kdokoliv a jakkoliv, na ten moment a emoce, které ho zaplavily, nezapomene nikdy. Ledaže by to záměrně vytěsnil, což se někdy stává, a zpravidla se to pak vyjeví později a možná ještě hůř. Myslím si, že i špatné chvíle, které taky patří k životu, je třeba si nějak prožít a odžít – a když se dozvíte, že máte rakovinu, zákonitá panika se nakonec promění v různé fáze přístupu k této novince ve vašem životě; a když vám někdo podá pomocnou ruku, nakonec zase stojíte nohama pevněji na zemi a dokážete se k tomu faktu přece jen racionálněji postavit.
Při léčbě jste nakonec přišla o prs, přestože to zpočátku vypadalo, že vám ho zachrání. Jak jste to zvládala?
Fakt, že jsem o prs nakonec přišla, mě srazil na kolena. Odstranili mi ho operativně tři týdny po prvním chirurgickém zákroku. Bolelo to mnohem víc, nejen ta velká operační rána, ale i psychicky. Musím ale říct, že se o mě v nemocnici na Vinohradech vždy dobře postarali, jak to nejlíp šlo, dokonce i pomoc psycholožky mi zajistili. Dnes to vidím jako klíčové, začala jsem díky ní jinak přemýšlet.
Terapeutickou pomoc nabízí i vaše sdružení Mamma HELP…
Psychoterapeutická pomoc hraje v komplexní léčbě bezesporu významnou roli, alespoň dle mého názoru i osobní zkušenosti. Klinických psychologů se specializací v onkologii je ale bohužel jak šafránu. Pojišťovny také ne vždy hradí jejich péči. Spoustě žen můžou pomoci naše terapeutky, které kromě výcviku v komunikaci s nemocnou mohou nabídnout i svou osobní zkušenost. Umí naslouchat i vhodně povzbudit, mají dostatek empatie a tolik času, kolik je k úlevnému rozhovoru potřeba.
Mamma HELP centrum Praha
Za těch dvacet let se jistě mnohé změnilo. Ať už v možnostech léčby či v přístupu k pacientkám. I vaše organizace ušla kus cesty. Co se vám nejvíc povedlo?
Pokud jsme jako pacientská organizace k něčemu přispěli, tak k lepší informovanosti žen. Snažíme se nemocným dodávat sílu, naději, odvahu a usnadnit jim cestu celou dlouhou a náročnou onkologickou léčbou. Včetně toho, že se dokážeme postarat i o jejich blízké, na které a tíha obav o nemocnou partnerku nebo maminku dopadá samozřejmě také. Možná, že jsme také trochu pomohli k tomu, aby i odborná veřejnost, lékaři a sestry, vnímali trochu jinak, s větším respektem existenci pacientských organizací a brali je víc jako partnery a užitečné pomocníky.
Činnost vaší organizace je velmi pestrá. Velkou akcí je nadcházející Říjen v růžové.
Jsem ráda, že Říjen v růžové, v cizině známý jako Pinktober, už funguje i u nás. V této době se koná hodně sbírek, což nám velmi pomáhá. Neobejdeme se bez finanční podpory firem, ale ani individuálních dárců. Státní dotace, na které dosáhneme, jsou rok od roku hubenější. Mám pocit, že v současné době je stále víc vstřícných lidí, kteří chápou, že opravdu pomáháme a chceme-li to dělat i nadále zdarma, potřebujeme i jejich pomoc. Je fajn, že je k tomu dnes i mnohem víc možností.
Jednou z možností, jak pomoci, je projekt Dělej, co tě baví. Jak funguje?
Dělej, co tě baví, je vlastně spojení zábavy a dobročinnosti. Někdo třeba rád peče, rozhodne se, že uspořádá ve firmě, kde pracuje, společnou snídani, napeče dobroty a za ně vysbírá od svých kolegů něco do kasičky. Nebo si při oslavě svých narozenin přeje od svých přátel místo dárků příspěvek pro Mamma HELP. Také si od nás hodně lidí kupuje naše výrobky z artedílen, další nám pošlou příspěvek, když je oslovíme dopisem, je taky možné poslat DMS v různé hodnotě – 30, 60 nebo 90 Kč, text zní DMS mammahelp a číslo je 87 777. Na našich stránkách www.mammahelp.cz jsou všechny možnosti podrobně vysvětleny, funguje tam i platební brána. A věřte, že jakákoliv částka pomáhá.
Co znamená projekt Závěť pomáhá?
Jsem ráda, že se ptáte. Ve světě je už dávno zvykem, že lidé, kteří podporují nějakou neziskovou organizaci dlouhodobě za svého života, pamatují na ni i ve své závěti. Chtějí prostě pomáhat dál. I nám už jednou notář předal peníze z dědictví, aniž bychom věděli, že na nás ta paní takto pamatovala. Velmi nás to dojalo. Stejně jako závěť jedné z našich kolegyň, která stále ještě v MH centru v Praze pracuje. Nikoho kromě nás už nemá a tak se rozhodla věnovat nám svůj majetek. Myslím, že i takových altruistů u nás bude časem přibývat, stejně, jako se to děje v cizině. Je to obdivuhodný projev lidskosti.
Jak moc vám osobně nemoc a Mamma HELP změnila život?
Nemoc mě vyhodila z jedoucího vlaku v době, kdy jsem si myslela, že zatáhnout za záchrannou brzdu neexistuje, že je třeba jen zatnout zuby a jet dál. Byla to tvrdá, ale účinná lekce. Zřejmě jsem ji potřebovala. Mamma HELP mi pomohl zase se postavit na nohy. Dal mi novou šanci a já jsem za ni vděčná. A pokud tím bylo pomoženo kromě mě i někomu dalšímu, tím líp.
Mamma HELP centrum Olomouc
