Aby psychologové měli problémy, rozpadali se jim vztahy, rozváděli se? Vždyť přece nejlépe vědí, jak na to, aby se jim podobné věci neděly. Opak je pravdou, ani odborníci na duši nevlastní manuál na šťastný život. Psycholožka Katarína Filasová pomáhala klientům se vztahy i v době, kdy krátce po porodu druhého syna její manželství směřovalo k rozvodu.
„Přesně si pamatuju moment z dětství, kdy stojím s tatínkem před knihovnou, ukazuju na jednu z knížek a on mi říká: “To je knížka o léčení duší. Lidi mají nemocné duše, kterým je potřeba pomoct. Tenkrát mě poprvé napadlo, že to je to, co bych chtěla dělat,” vzpomíná Katarína Filasová na chvíli, kdy poprvé pomyslela na profesi psycholožky. Zpětně také přiznává, a podobná upřímnost se u odborníků moc často nevidí, že psychologie ji zajímala i kvůli sobě samé. Nebyla spokojená se svým životem, se svým tělem, neměla se ráda a stála o muže, kteří ovšem nestáli o ni. Doufala, že studium psychologie jí pomůže najít odpovědi na různé otázky, pomůže jí pochopit, proč se lidem v životě nedaří mít to, co chtějí, proč nejsou spokojeni, proč mají problémy a nakolik jsou si za ně zodpovědni oni sami. Škola jí sice nabídla vzdělání a také metody, jak pomoci sobě i ostatním, Kataríně v nich ale chyběl individuální přístup k člověku. Odmítala škatulkovat lidi do skupin, řadit je do tabulek, hledala směr, který by se zabýval člověkem jako jednotlivcem, s plnou zodpovědností za to, co se mu v životě děje. Našla ho v sebezkušenostní filozofii Principy života, z něhož vychází ve své praxi.
Povolání psycholožka = zvládnutý život?
Před třemi lety se vdala a narodili se jí synové Šimon a Tobiáš. Během těhotenství s Tobiášem to však v jejím manželství začalo skřípat. „Po několika měsících, kdy jsem hledala všemožné způsoby, jak manželství zachránit, jsem připustila, že jsou i situace, kdy je vhodnější jít od sebe. Sebrala jsem odvahu, a když měl Tobík šest měsíců, rozhodla jsem se odejít,“ říká. Psycholožka, která ví o vztazích všechno a ten vlastní nezachránila? Proč, napadne logicky každého, kdo slyší její příběh. „Možná právě proto,“ usmívá se Katarína a pokračuje: „Myslela jsem si, že díky své profesi vím, jak na to, a že mně tedy nic špatného nehrozí. Zpětně jsem pak zjistila, že jsem podvědomě ke svému vztahu přistupovala mj. stylem: teď jsem si našla toho pravého a mezi námi to půjde.
Nikdy jsem nezpochybňovala, že by to snad nemuselo fungovat nebo bychom se mohli rozejít, a tak jsem logicky neměla motivaci sledovat signály, že je něco špatně. Když v životě počítáte s tím, že by se mohlo něco porouchat, snažíte se, aby se to nestalo. Když jste ale přesvědčená, že nic se porouchat nemůže, kontrolky se vypnou, necháváte to plavat, nestaráte se, nesnažíte se. A tohle je výsledek.“ Podobně jako na ni nahlíželo široké okolí, viděla také Katarína sebe samu: jako psycholožku, která vždycky ví, jak na to, kterou máloco rozhodí, které nevadí, když manžel celý večer proleží u televize a nijak se nehrne do toho trávit s ní čas. Jenže Kataríně to vadilo, ale přecházela to. „Když jsem řekla, co mi nevyhovuje nebo nechci, můj manžel na to většinou reagoval dost odmítavě. A místo abych ale já hledala dál, jak to řešit, sladit, vycouvala jsem. Nalhala jsem si, že to je v pohodě, že jsem přece spokojená – jenže v reálném životě jsem nebyla. K tomu se přidaly ještě další věci a dál už to zkrátka nešlo.“
Nebojte se změn
Nebylo to snadné rozhodnutí odejít se dvěma malými dětmi a smířit se s tím, že její manželství nevyšlo. „Když mi došlo, že pro mě jiná varianta než rozvod neexistuje, kromě všech obtíží jsem si začala klást také otázku: Můžu vůbec dělat tuhle práci, když mně samotné se manželství rozpadlo?“ Katarína začala tím, že své klienty o situaci upřímně informovala. Místo očekávaného odtažení a rušení sezení zjistila, že klienty její situace zajímá a že jim najednou dokáže být lidsky blíž. Začala pro ně být něčím víc než odbornicí s titulem, díky němuž zvládá život levou zadní. „Přemýšlela jsem proč a došlo mi, že vlastně asi jde o to: nezastavit se před překážkou, i když vypadá sebešíleněji. Že je stále třeba usilovat o lepší život a někdy i za cenu, že se člověk odváží do velké nejistoty. Do nejistoty, která ale dává šanci, že bude lépe. A odvážit se vystoupit ze společenských škatulek, že třeba rozvod je prohra, že je to špatně; ne, i taková situace může být milníkem na cestě k cíli,“ dodává. Dnes má nového partnera, který se za ní přestěhoval z Maďarska. Kdyby jí před třemi lety někdo řekl, že se jednou bude rozvádět, nevěřila by mu. Podlehla společenské hře, že odborníkům se přece podobné věci vyhýbají. Jenže – proč by měly? I u nich, stejně jako u všech ostatních, záleží na tom, co s překážkou udělají. Jestli budou předstírat, že je v jejich životě všechno v pořádku, nebo jestli ji využijí jako příležitost k růstu. Byť by to znamenalo od základů změnit život. Lze to zvládnout – Katarína Filasová je toho důkazem.
Psycholožku Katarínu Filasovou najdete na www.rozvoj-osobnosti.cz
Zdroj foto:Pixabay.com
