Každý, kdo někdy sháněl šikovného řemeslníka, moc dobře ví, jak náročná je to disciplína. Navíc ceny práce a především pak materiálu v poslední době rostou raketovou rychlostí. Nejlepší způsob, jak ušetřit při stavbě či rekonstrukci, představuje využití vlastních sil. Pustit se do práce za pomoci rodiny a přátel znamená úsporu i stovek tisíc korun. A pokud nevíte, jak začít, může se vaším průvodcem stát Václav Adamec. V rámci televizního pořadu učí tento řemeslník pracovat lidi svépomocí.
Co vás přimělo kývnout na účast v pořadu, který se zabývá domácími rekonstrukcemi?
Když se mi dostal do ruky námět, jako bych viděl sám sebe před pár lety. Také jsem měl spoustu nápadů, ale na jejich realizaci chyběly peníze. Stejně jako hrdinové našeho pořadu jsem musel přiložit ruku k dílu. Během natáčení první série jsme navštívili lidi mnoha různých profesí a každý byl něčím výjimečný. Když jsem viděl, jak jsou úspěšní ve své profesi, nepochyboval jsem o tom, že pod mým vedením zvládnou i práce pro ně zcela nové. A to mě hodně bavilo. Jak se říká – když se chce, tak dokážete vše. Nejdůležitější je chtít a začít. Já jsem se před kamerou také cítil nesvůj. Před kamerou jsem stál poprvé, byla to moje první zkušenost. Ale díky podpoře režiséra Vaška Kutila a celého štábu jsem se také rozmluvil (směje se).
Byl jste aktivní sportovec, dá se říci vrcholový. Dokonce jste hrál hokejovou extraligu za Duklu Jihlava. Jak jste se od hokeje dostal k rekonstrukcím?
Já k tomu zas tak daleko neměl. Jsem vyučený instalatér topenář. Po vážném úrazu při tréninku jsem se už k profesionálnímu hokeji nevrátil. Začal jsem se tedy živit manuální prací jako topenář.Co se vám stalo?
V rámci letní přípravy jsem měl vážnou nehodu na kole. Měl jsem četné zlomeniny, dokonce jsem přestal dýchat. Čtrnáct dní mne v umělém spánku udržovaly přístroje, které za mne i dýchaly. Po sedmi měsících hospitalizace jsem se učil znovu i chodit.Muselo být těžké takhle z ničeho nic změnit životní náplň.
Byla to velká změna, dlouho jsem si myslel, že se k hokeji vrátím. Měl jsem ale malé dítě a musel jsem nějak uživit rodinu. Odešel jsem z Vysočiny do Prahy, kde jsem si dodělal potřebné zkoušky a začal jsem pracovat jako svářeč plynového potrubí a topenář. Nemohl jsem si moc vybírat, bral jsem práci především kvůli dobrému finančnímu ohodnocení. Po roce, kdy jsem byl zaměstnanec, jsem zjistil, že se nikam profesně ani finančně neposouvám. Můj první syn začal navíc hrát hokej. A každý hokejový rodič ví, jak je to časově náročný koníček. Potřeboval jsem být pánem svého času, v zaměstnání jsem dal výpověď a začal podnikat jako OSVČ. Postupně po mě začali lidé chtít i další řemeslné práce. Už 15 let tak mám malou firmu na rekonstrukce bytů, domů a chalup. Chalupy dělám nejraději, protože se tam dá nejvíce improvizovat a tvořit.










Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...