Co vlastně znamená být svobodná? Nestačí mít vlastní peníze, práci, možnost cestovat nebo se sama rozhodovat. Můžeme mít všechny vnější možnosti, a přesto žít podle očekávání druhých, vlastních strachů, pocitu viny nebo potřeby být přijímané. Skutečná svoboda totiž nezačíná kolem nás, ale uvnitř nás.
Když můžeme všechno, ale přesto si to nedovolíme
Když se řekne svoboda, většinou si představíme možnost rozhodovat o svém životě. Mít vlastní peníze, práci, cestovat, odejít, zůstat, říct ano nebo ne. Jenže za roky práce s lidmi i ze své vlastní životní zkušenosti vím, že vnější svoboda ještě vůbec nemusí znamenat svobodu vnitřní. Znám mnoho žen, kterým ve skutečnosti nikdo nic nezakazuje, a přesto si spoustu věcí nedovolí. Ne proto, že by nemohly, ale protože okamžitě nastoupí otázky: Co tomu řeknou ostatní? Nezklamu někoho? Nejsem sobecká? Co když udělám chybu? A někdy si ani neuvědomujeme, kolik rozhodnutí během života děláme podle toho, co se od nás očekává, místo podle toho, co skutečně cítíme my samy. A najednou zjistíme, že největší hranice naší svobody často nestojí kolem nás. Nosíme je samy v sobě.
Jsme tu pro všechny. Jen ne pro sebe.
Představte si ženu, která se celý život stará o druhé. O děti, partnera, rodiče, práci. Je schopná, spolehlivá a všechno zvládne. Možná právě takové ženy potkávám nejčastěji – ženy, které dokážou podržet téměř všechny kolem sebe, ale když přijde řada na jejich vlastní potřeby, najednou nevědí, jestli na ně vůbec mají právo. Jednoho dne zatouží udělat něco jen pro sebe. Nemusí jít o žádnou životní revoluci. Chce třeba na pár dní sama odjet, změnit práci, říct partnerovi, co už dlouho potřebuje, nebo jednoduše odmítnout něco, co dělat nechce. Nikdo jí v tom fyzicky nebrání. Přesto přijde pocit viny. Protože mnohé z nás byly mnohem více vedené k tomu, jak být dobré pro druhé, než k tomu, jak zůstat pravdivé samy k sobě. A právě tady stojí za to položit si otázku: Když vám nikdo nic nezakazuje, ale vy si to stejně nedovolíte, jste skutečně svobodná?
Svoboda přitom neznamená nikoho nepotřebovat, nemít závazky nebo žít jen sama pro sebe. A už vůbec podle mě není symbolem svobodné ženy věta: „Já nikoho nepotřebuji, všechno zvládnu sama.“ Svobodná žena může hluboce milovat, být partnerkou, matkou, pečovat o druhé a být součástí vztahů. Může někoho potřebovat, může se o někoho opřít a stejně tak může dovolit druhému, aby se opřel o ni. Rozdíl je v tom, že se v tom všem neztrácí. Dokáže rozeznat, kdy něco dělá z lásky a kdy ze strachu. Kdy říká ano, protože opravdu chce, a kdy proto, aby nezklamala. A možná právě tady začíná skutečná svoboda. Ne ve chvíli, kdy můžeme všechno, ale ve chvíli, kdy už nepotřebujeme svůj život neustále poměřovat představami druhých. Kdy víme, co skutečně chceme – a dovolíme si podle toho žít.
S láskou Šárka Sarah
Autor: Šárka Sarah Palkosková, Gifts of Life
Foto: Gifts of Life
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...