Přes překážky ke hvězdám!
Markéta Šulcová žije v Praze a má tři děti – 13,9 a 3 roky. Dříve se věnovala průvodcování, tlumočení a vyučování francouzštiny a češtiny pro cizince v ČR, Francii a Belgii. Také studovala dvě vysoké školy (jednu z nich dokončila již při dětech), pak se kvůli handicapované sestře rozhodla založit obecně prospěšnou společnost Zajíček na koni, která provozuje terapeutické jízdy na koni. A I když se svým starým aktivitám alespoň částečně věnuje dál, stěžejní je pro ni “Zajíček”. Zvlášť teď, když k jeho běžným aktivitám přidala i provoz kavárny, kde mohou lidé s postižením najít uplatnění.
Motto – Přes překážky ke hvězdám!
Životní změna – Díky těžce postižené sestře se Markéta rozhodla pomáhat nejen jí, ale i ostatním s nelehkým osudem.
4 otázky pro Markétu Šulcovou
Proč jste se rozhodla pro založení Zajíčka na koni?
Mám těžce postiženou sestru. Hledali jsme pro ni terapii jízdou na koni, nenašli volné místo, a tak jsme si pro ni pronajaly vlastního koně. To se velmi rychle rozkřiklo a rodiny s handicapovanými dětmi se k nám chtěli přidat. Proto jsme začali s mou druhou, zdravou sestrou a naší maminkou vodit děti na koních samy a po nějaké době založily i obecně prospěšnou společnost. Po vice než 11ti letech fungování společnosti jsme se rozhodly pro otevření kavárny, která řeší uplatnění lidí s hendikepem. Zároveň vznikl příjemný prostor, kde se mohou lidé s hendikepem potkávat s těmi, kteří ho nemají, a mohou se tak lépe poznat. Nechtěli jsme ale vytvořit jen podnik, kam budou lidé chodit, aby podpořili dobrou věc. Chtěli jsme, aby si svou návštěvu užili! Proto nabízíme kvalitní kávu, vína i pivo a myslím, že i z jídla budou mít hosté potěšení. Večerní příjemnou atmosféru se snažíme podpořit pravidelnou hrou na klavír a bohatým kulturním programem.
Co vám práce na projektu vzala? A co vám naopak dala?
Z počátku mi práce brala hlavně čas a dávala jen naději, že se jednou dostaví ten skvělý pocit, o němž všichni mluví (práce pro handicapované vám tolik nahradí…). Tři roky jsem to dělala dobrovolně, bez jediné koruny výdělku jen s tím ohýnkem naděje. K dětem a vlastní práci jsem přidala ještě 8 hodin práce na Zajíčkovi denně, a to hlavně po nocích. Projekt mne naučil bezvadně si organizovat čas, najít rovnováhu a sama sebe. A také umět pěstovat naději a její semínko zasadit i tam, kde už by to nikdo nečekal. Život tu kytičku totiž většinou rozdrtí, nezbude z ní nic. Ale naučit se ji zasadit znovu, bez řečí a bez špatných pocitů, s nadějí… V každé situaci najít to nejlepší, co se najít dá a tam zasadit semínko. A díky tomu, že jsem věřící, mám možnost brát z nekonečné zásoby semínek… Naší prací svět nikdy nezlepšíme, na to je toho málo, ale rozdáváme naději, že se dá vždy něco udělat. Člověk se to naučí aplikovat i mimo práci a tak se naučí hezky žít. Moje práce mi dala také skvělý kolektiv lidí. Nevím, kdo z mojich známých může říct, že má tak úžasný pracovní kolektiv. Máme se s holkami opravdu rády a děláme spolu deset let.
Jak se vám daří skloubit práci a rodinu?
To jsem se učila už přes deset let! 🙂 Jak skloubit to, aby moje děti netrpěly obtižnou prací, jak si najit čas na ně při práci z domova a jak odpracovat téměř dva plné úvazky tak, aby ani nikdo netrpěl, nebylo lehké. Čas jsem naháněla tím, že jsem téměř nespala, což skočilo kolapsem. Dnes vím, že poklad je v sestavení správného plánu, v jeho dodržení a v delegovaní ostatních.
Jak relaxujete?
Nejraději sportem a výtvarnou činností s mými dětmi.
