Sotva se ráno probudíte, aniž mrknete okem, rovnou se ocitáte v jedné roli za druhou. Máma, manželka, kolegyně, sousedka, kamarádka, dcera, protože volá máma, … Plníte, co se očekává, vyžaduje, mělo by. A teď si s upřímností řekněte: Kde a v jakou chvíli sem tam Já? Kdy jednám podle sebe? A vím opravdu, po čem moje duše prahne?
Když bychom se teď podívaly do svých diářů nebo si v hlavě promítly, co nás tento den čeká a rovnou si označily oblast, kde se věnujeme jen samy sobě. Máte tam nějakou? Nu, jak ji poznáte? Těšíte se na ni, čas ubíhá ani nevíte jak, přináší vám energii a cítíte se po ní dobře. Nijak se v ní nepřizpůsobujete, nenapodobujete nikoho, není v ní žádná přetvářka, snaha vyhovět, naplnit něčí očekávání, získat obdiv a respekt, zalíbit se někomu, zkrátka jste to vy. Oko vám například spočine na odpolední hodině jógy, ta vypadá slibně a mohla by být tím, co si opravdu užíváte a chcete.
Položte si otázku
Proč tam chodím? Baví mě, nebo proto, že ji cvičí všichni v práci, chci zhubnout, abych se víc líbila partnerovi… Chci to dělat, nebo musím či měla bych? Zvítězí-li slova na M- musím a měla bych, čas v činnosti si opravdu neužíváte, většinou plníte normu, očekávání a podléháte všeobecnému přesvědčení, například “Po čtyřicítce přeci už můžu na balet, street dance, sprint, volejbal… zapomenout, to je pro mladší.” Jen pokud děláte to, co opravdu vychází z vás, ocitáte se ve stavu flow, stavu v bezčasí, limitů, nabíjecích pocitů, nápadů a pocitu volnosti. A může to být klidně háčkování nebo vaření či ranní snídaně, kdy celá rodinka ještě spí a vy jíte a pijete co chcete a čtete, nebo se jen díváte z okna, lakujete si nehty… Přestáváte v té chvíli přetvářet svoji povahu ve snaze být například populární, získat slova chvály, zapadnout, vyhovět, zamezit kritice…
Dejte si na čas a proskenujte si své dny a rozhodně si do nich domalujte půlhodinové, hodinové, dvouhodinové okénko, které si nadepište Já a vyplňte ho čímkoliv, co jste a chcete VY. Odměna? Poznáte se, načerpáte energii a pomalu krok po kroku se více naučíte naslouchat sobě a pocítit štěstí.
Vím, co mě dělá šťastnou?
Ve své koučovací praxi se často setkávám s klienty, kteří hovoří o touze být šťastnými. A tak se jich ptám, jak takový stav vypadá. Ať mi přiblíží, jak a kdy pocit štěstí zažívají. Znalost toho, co mi navozuje pocit štěstí je totiž klíčová pro to, abych si ho mohla dopřávat a činit se ještě šťastnější. Když se ráno probudíte a nebe září? Je to situace, když držíte své dítě v náručí? Vyrazíte na výlet do přírody? Hrajete si se svým psem? Hrdě trháte plody z vaší zahrady, nebo sázíte nové sazeničky? Získáte nové klienty pro své podnikání? Uzavřete spolupráci? Samy si definujte chvíle, kdy se vás pocit štěstí zmocní. Americká autorka řady knih a mimo jiné i knihy Projekt štěstí, Gretchen Rubin, věnující se výzkumu štěstí, zmiňuje důležitý fakt: “Lidé mají ke štěstí vrozené dispozice, ale vlastním chováním se mohou buď vyšvihnout až na vrcholek pyramidy štěstí, nebo naopak bivakovat u základů.” A tak je jen na vás zjistit, co vám pocit štěstí přináší a do svých dnů tyto činnosti začlenit. Vedle řady povinností a úkolů si dopřejte a do diáře zaznamenejte “hodinku štěstí”.
“Musíme se věnovat věcem, které nám přinášejí štěstí, protože pokud ho máme, máme všechno, a pokud ne, veškeré naše činy směřují ke snaze ho dosáhnout.” Epikúros
Kdo hledá, najde
Já si potvrdila svou znalost pocitu štěstí v nedávné době, kdy jsme s mým manželem a dcerou seděli v jedné kavárně a skláněli se nad fotoknihou našeho roku, živě nad ní diskutovali, přikusovali chlebíček a panna cottu a já si najednou celou situaci zvědomila a jak tak sedím, v hlavě mi běží jediné “ teď jsem šťastná”. A tak mou každodenní hodinkou štěstí se stala jakákoliv společná rodinná aktivita, ať je to dlouhá večeře, hraní deskovek, hraní na kytaru, procházka se psy… a tu si dopřávám každý den i v super nabitém programu, který jsem ochotná upravit, aby se mi tam má hodinka štěstí vešla. A jaká bude ta vaše?
Zdroj: Wikipedia Commons, Petra Kubalová
Foto: Pixabay.com/StockSnap
