Zpočátku se zdálo, že život Anny van der Weerden má jasný směr. Jenomže pak se vše pořádně zvrtlo. Většinu lidí by to položilo na lopatky, ale Anna je bojovnice, jejíž energie a optimismus vás strhnou.
„Měla jsem pocit, že mě už nic moc nepřekvapí. Pak si naproti mně sedla Anna. Chvíli jsem se smála a chvíli nevěřícně kroutila hlavou, každopádně jsem ani nemusela pokládat otázky, celý rozhovor plynul a už teď vím, že bude pokračování,“ říká Eva Čejková k rozhovoru, který nabral až nečekané obrátky.
Záchrana světa se nekoná
Anna vystudovala advokacii se zaměřením na lidská práva a toužila zachránit svět. Časem však pochopila, že jako advokátka toho nedosáhne. Nejprve pomáhala uprchlíkům, posléze se zaměřila na rodinné právo s mezinárodními prvky. Dokonce na toto téma psala nejrůznější články a její pracovní den míval až 16 hodin. Šlo to do chvíle, než se rozhodla založit s manželem rodinu. „Jít na mateřskou bylo prakticky nemožné, protože má klientela je natolik specifická, že jsem nemohla klienty jen tak předat. Navíc se spousta případů táhne roky,“ upřesňuje Anna důvod, proč i po těžkém porodu naskočila ihned zpět do práce. „Jedna paní soudkyně mi řekla, že ona šla také týden po porodu do práce, tak to zvládnu i já.“
Když už tělo nemůže, dá to jasně najevo
No, nezvládla. Asi dva roky sice nějak fungovala doma i v práci, až tělo řeklo dost. Důvodem bylo i to, že téměř nespala. Dcerka se narodila s těžkým ABKM, tedy silnou alergií na bílkovinu kravského mléka a stále plakala. „Snažila jsem se najít cestu, jak ji uzdravit a s lékaři jsme vymysleli systém, který by mohl pomoci, aby se s alergií vypořádala. Začala jsem pěstovat všechno možné a vařila jí z toho příkrmy. Po roce lékaři nevěřícně kroutili hlavou, protože Růženka se vyléčila,“ vzpomíná. Dcera byla zdravá, ale nedlouho poté vypovědělo zdraví Anně. Nastolené tempo v pracovním i soukromé životě si vybralo svou daň a Anička najednou přestala vidět, nebyla schopná vzít do ruky ani telefon a vůbec netušila, co se děje. „Měla jsem pocit, že já i tělo zvládneme cokoliv, ale přetáhla jsem to.“
Léčila se alternativně a v rámci uzdravovacího procesu trávila čas prací na zahradě. Přitom přemýšlela, co dál. Jak by šla propojit její vášeň k farmaření, gastronomii a zdravému stravování. „Vymyslela jsem si pivovar propojený s farmářským obchodem a pivním klubem, v němž by se vařilo. Takový svým způsobem i útěk od advokacie. Zároveň v tom byla určitá naivita, kdy jsem si myslela, že založením rodinného podniku k sobě budeme mít blíž, spojí nás to a povede šťastnějšímu rodinnému životu. Nakonec to prakticky celé zůstalo na mně.“
Podnik jako stmelovací prvek a únik
Myšlenka to byla hezká a v roce 2018 se začala pomalu zhmotňovat ve chvíli, kdy našli vhodný objekt. Měl sice hned několik háčků – kde vzít finance, vše bylo zcela zchátralé a na rozhodnutí o koupi měli asi deset minut. Přesto šli do toho. Jenže přišlo období Covidu a najednou nebyli ani dělníci na dokončení stavby. Vlastními silami dokončili, co se dalo a v září 2020 pivovar Švihov poslal do světa první pivo. „Zaměřujeme se na belgická a holandská piva, tedy něco zcela jiného, než jsou lidé zvyklí. Jenže v době Covidu byl problém dostat k lidem naši produkci a přiblížit jim, proč by měli ochutnat. Koupili jsme tedy pojízdný výčep a objížděli vesnice a města. Což se nakonec ukázalo jako skvělá věc.“
Život vždy nevychází podle plánu
Aby toho nebylo málo, dospěla Anna v srpnu 2021 k rozhodnutí, že ukončí manželství. Byl to velký bod zlomu, neboť vždy věřila, že když si jednou daného člověka vyberete, zkrátka na vztahu pracujete a jen tak vše nezahodíte. Ale člověk míní a život mění. Vztahy však mají s dnes již bývalým manželem dobré a on stále pomáhá v pivovaru dohlížet na kvalitu. Většina agendy ale leží na Anně, která si již pohrávala i s tím, vše kompletně prodat. Nyní chce jít jinou cestou a shání investora, který by převzal provozní řízení. „Mám vlastně tři práce, advokacii, pivovar a ještě jsem začala spolupracovat s jednou farmou, proto bych se ráda trochu posunula. Zároveň by bylo skvělé mít i trochu volného času a cestovat,“ uvádí Anna důvody, proč by ráda přibrala společníka.
„Ať už je život jakkoliv náročný, každý den se děje něco dobrého, je potřeba si to uvědomovat,“ uzavírá Anička, které k tomuto poznání dopomohly nejrůznější terapie. Hlavně její terapeutka Olinka a seminář biodanzy. Určitě bychom toho mohli napsat ještě více, vlastně by to vyšlo na několikadílný román, ale mnohem lepší bude, když si poslechnete rozhovor, u něhož i Evě došla slova.
Tento rozhovor se mi líbil, děkuji za něj. 🙂 Zase jsem si jím zpříjemnila cestu do práce. Paní má neuvěřitelný elán a přeji hodně štěstí.
Rozhovor plný elánu a upřímnosti. Děkuji.
Hezký rozhovor. Asi to známe skoro všechny, že tělo jednou řekne DOST a odmítá spolupracovat… Odpočinek i relax jsou důležité součásti dnešního uspěchaného života. V každém věku.
Nádherný příběh, držím palce…
Moc pěkný, upřímný rozhovor, děkuji.