Tolik byste to chtěly, ale vrozená slušnost a možná i pocit viny vám brání říci NE kolegyni v práci, tchýni, kamarádce nebo i manželovi? Dokud to neuděláte, váš život se nezmění. Pořád budete dělat práci za ostatní, jíst jídlo, které vám nechutná a stýkat se s lidmi, které možná ani nemáte rády. Jak z toho ven?
Možná namítnete, že život je o kompromisech. To máte pravdu. Ale nesmí je stále dělat jen jedna strana.
Co se děje, když říkáte ANO
Vždyť to znáte, na kratičkou chvíli se možná cítíte i potěšena, že se na vás někdo otočil s žádostí o pomoc. Uznal, že jste šikovná a schopná. A pak si ihned začnete lámat hlavu, jak ten úkol zařadíte do seznamu těch, které musíte udělat. Vždyť na vás v práci spoléhají. A doma také. Jsem důležitá. Beze mne by se to neobešlo! Místo plnění úkolů za ostatní byste se měla vrhnout na práci se svým nízkým sebevědomím.
Jak na první NE
To je vždy nejtěžší. Aby vás nepřemohl pocit viny, zkuste vymyslet přijatelnou alternativu, kterou nabídnete místo splnění úkolu:
V práci
-
navrhněte, že sice nestíháte úkol udělat, ale poradíte, jak na to
vysvětlete své časové důvody, i když je dotyčný nepochopí, bude se mu hůř argumentovat
doporučte někoho jiného, o kom víte, že čas a chuť má
pokud existuje tato možnost, zajistěte nebo navrhněte externí řešení (jestliže se situace opakuje často)
Doma
-
vysvětlete, proč nestíháte úkol a navrhněte jiné řešení (například: ráda bych vám upekla vaši oblíbenou bábovku, ale nestíhám, buď mi pomůžete, nebo si ji upečeme příští týden)
v práci a ve škole se mnoho zásadních věcí plánuje dopředu, zaveďte to i doma. Připravte si na viditelné místo vzkazník, nebo tabulku a tam vše zapisujte, ať mají všichni na očích váš rozvrh. Pak nebude například manžel moci plánovat večeři pro přátele nebo kolegy na nevhodný den.
„Většina žen se nakonec strhá, aby vše stihly. A pak se těší, jak je manžel pochválí. Což se ne vždy stane. Při terapiích se snažíme řešit právě tyto situace, když je na ženy přehozena zodpovědnost, která jim nenáleží. Z osmdesáti procent se to stává právě v rodině, kdy i přes osvětu je žena stále služka a čeká se, že bude poskytovat rodině maximální servis. Slovo NE pak považuje za osobní selhání a důkaz toho, že nejspíš rodinu dostatečně nemiluje, protože kdyby ano, zvládla by vše. Situace, která je popsána výše, tedy automatické předpokládání, že manželka vše připraví, se může řešit tím, že se buď občerstvení objedná z restaurace, což bude dražší ale i to je skrytá motivace pro partnera příště lépe plánovat, nebo se zaúkoluje celá rodina (to ale není vždy to pravé), nebo žena odmítne participovat na večerní akci. Pravděpodobně vznikne konflikt, který ale později odezní. Manžel si konečně uvědomí, že se na podobných aktivitách musejí oba domluvit. Říkám to všem a opakuji to znovu – nepřebírejte zodpovědnost za aktivity a práci jiných lidí.“ říká terapeutka Ivana Petráčková.
Snažte se svá NE říkat mile a s respektem k potřebám člověka, který od vás chce pomoci. Pomozte najít alternativu nebo poradit. Uvědomte si, že i vy máte nárok na volný čas, pohodu s rodinou, spánek, sport apod. V momentě, kdy přeberete něčí úkol, něco z těchto aktivit musí jít stranou a většinou to bývá relaxace nebo spánek. Občas vyjít vstříc je milé a přátelské gesto, ale nesmí se to stát rutinou.
Jakmile řeknete své první NE a zjistíte, že vám dotyčný poděkoval za radu, nebo šel požádat někoho jiného, tak z vás opadne strach. Ve většině případů také zjistíte, že se nic zásadního nestalo, kromě toho, že jste dostala svůj život a čas pod kontrolu. Později, už bude snadnější vybrat si, čemu řeknete ANO a čemu NE.
Jak zvládáte říkat NE, a jaké to bylo poprvé? Podělte se s námi v komentářích…
