Chápeme-li zdraví jako stav bio-psycho-sociální pohody, pak se přirozeně nabízí i otázka naší vlastní odpovědnosti za tento stav. Když překročíme určitý věk – a záměrně nepíšu jaký, protože každý z nás ho vnímá jinak – začínáme si více uvědomovat, že život není nekonečný a že to, jak se cítíme dnes, není náhoda. Někdo řeší třicítku, jiný čtyřicítku, další padesátku. Sama jsem tento milník nedávno překročila a cítím, že je to chvíle k malé rekapitulaci.
Každý z nás zanechává každý den stopu – stopu ve svém těle, v mysli i v emocích. A právě za tuto stopu jsme zodpovědné my samy.
Tělo – náš nejbližší domov a tělo jako dar
To, jak se o něj staráme večer, rozhoduje o tom, jak se probudíme zítra. Kvalitní spánek, jemný pohyb, vědomá volba jídla – to vše je investice do naší energie. Tělo nám každé ráno podává zprávu: Připravila jsi mě dobře, nebo budu muset dohánět tvá včerejší rozhodnutí?
Praktické tipy:
-
Dopřej si 7–8 hodin kvalitního spánku – ložnice bez mobilu a televize je dar.
-
Pohybuj se každý den – i krátká procházka po práci zázračně osvěží.
-
Nezapomínej na hydrataci – sklenice vody ráno i večer udělá víc, než si myslíme.
Emoce – naše vnitřní klima
Emoce nejsou jen náhodné bouřky. Jsou to signály, které ukazují, jak vnímáme svět. Jsme odpovědné za to, zda je necháme řídit celý den, nebo se naučíme je vnímat, zpracovat a pustit. Naše nálada je nakažlivá – pro rodinu, kolegy, přátele.
Praktické tipy:
-
Zastav se na pár minut během dne a zhluboka dýchej – vědomý dech uklidňuje.
-
Dovol si i negativní emoce, ale nechej je odplynout – nejsou určené k tomu, aby se usazovaly.
Myšlenky – semínka, která sázíme
To, jak přemýšlíme, je jako půda, do které zaséváme. Pokud je plná obav a kritiky, těžko v ní vyroste radost a klid. Pokud ji vědomě vyživujeme laskavostí, vděčností a vírou v sebe, odrazí se to nejen v naší tváři, ale i v našem životě.
Praktické tipy:
-
Začni den třemi vděčnostmi – co dobrého máš už teď.
-
Vyměň větu „musím“ za „chci“ nebo „volím si“ – změní to energii.
-
Když přijde negativní myšlenka, zeptej se: Pomáhá mi to teď, nebo mi to bere sílu?
Každý den tedy zanecháváme stopu. A je jen na nás, zda to bude stopa únavy, podrážděnosti a chaosu, nebo stopa síly, klidu a radosti. Zkusme si položit otázku: Jakou stopu chci zítra nést?
Možná to začíná u maličkosti jako dát si večer sklenici vody, nadechnout se, poděkovat za dnešní den. Ale právě z těchto maličkostí se skládá naše velká odpovědnost.
Autor: Lenka Fasnerová, pohybová terapeutka a lektorka
Foto: freepik.com
