Vyhoření a deprese – mají k sobě blízko, jsou však mezi nimi rozdíly. Jak uvádí terapeutka Mgr. Jiřina Maršálková: „Vyhoření má obvykle kořeny v kombinaci velké pracovní zátěže a dlouhodobého stresu bez dostatečného odpočinku s osobním očekáváním, že všechno zvládnu. Může vést k poklesu výkonnosti, vyčerpání nebo úzkosti. Deprese je nejčastěji doprovázena hlubokým smutkem, ztrátou energie a naděje, že bude lépe. Ne vždy se dobereme jasné příčiny.“ Máte-li podezření, že by vás, nebo někoho z blízkých mohlo vyhoření či deprese ohrožovat, poradíme vám, jak se k této situaci postavit. Dozvíte se však například i to, jakým způsobem ovlivňují duševní nemoci ekonomiku.
Jako dvojčata, přesto se liší
Deprese a syndrom vyhoření. Na první pohled mohou oba problémy působit obdobně: vyčerpání, ztráta zájmu, pokles výkonnosti, smutná nebo nepříjemná nálada. Syndrom vyhoření se častěji váže na pracovní výkon, profesní prostředí nebo dlouhodobou péči o blízké. Obvykle souvisí s vysokými nároky na výkon či dlouhodobým intenzivním stresem. Většinou jej z počátku provázejí spíše stavy napětí a úzkosti. Běžné je, že máme v hlavě myšlenky plné obav, které jsou naléhavé a složitě se od nich odchází. Přemýšlíme, jestli jsme něco neudělali špatně a co ještě dalšího musíme udělat. Syndrom vyhoření také zatím nenajdeme jako samostatnou diagnostickou kategorii. Depresivní porucha je oproti tomu oficiální diagnózou. Také u ní se setkáváme s tenzí a úzkostí, typičtěji je ale od počátku doprovázena smutkem, ztrátou energie a radosti z činností, které nás většinou těší.
„Vyhoření obvykle začíná jako reakce na vysokou zátěž. Častější je u lidí, kteří pracují s velkým nasazením, v pomáhajících profesích, dlouhodobě pečují o své blízké nebo jsou pod silným tlakem. Souvisí taktéž s nedoceněním, nejasnými kompetencemi a faktorem je i to, když se chováme v protikladu s tím, jaký chceme žít život. Začneme být nespokojení, mít problémy se soustředěním, trápí nás poruchy paměti nebo jsme cyničtí vůči klientům, kolegům či blízkým. Zhruba pětina až čtvrtina dospělých Čechů se cítí vyhořením ohrožena, plně rozvinutý syndrom vyhoření se však týká menší části populace,“ přibližuje terapeutka Mgr. Jiřina Maršálková z Mindwell.
Naproti tomu u deprese ne vždy najdeme jasnou příčinu a nese s sebou hlubší narušení psychiky. „Člověk se cítí prázdný, zažívá hluboký smutek, ztrácí chuť k životu, každodenní fungování se stává obtížným. Typický je negativní pohled na sebe – nestojím za nic –, na svět okolo sebe – lidé jsou zlí –, na budoucnost – nikdy se mi nebude dařit,“ přibližuje terapeutka. Pokud člověk včas neřeší varovné signály vyhoření, může jeho stav vyústit právě i v depresivní poruchu.
Stres umíme zvládat, ale dlouhodobý se stává problémem
Pociťujete-li tedy první příznaky vyhoření, je důležité včas reagovat, než dojde ke zhoršení stavu. Odborníci radí věnovat pozornost tomu, co jíte a jakou máte spánkovou rutinu, umět se ocenit za to, co se vám povedlo, či budovat hodnotné a smysluplné vztahy, které budou zdrojem opory v těžkých chvílích. Velmi důležité je také naučit se naslouchat svému tělu, co potřebuje.
Neznamená to zcela eliminovat stres, to ostatně ani není možné, stresová reakce je součástí naší biologické podstaty. Jsme vybaveni na to zvládat působení stresorů. Problém však nastává, když po prožitém stresu nemáme dostatek prostoru pro regeneraci nebo když zátěž působí dlouhodobě. V takovém případě už se dostáváme do situace, kdy vybíjíme svoji vnitřní baterku a fungujeme na záložní zdroj. To je dlouhodobě neudržitelné. „Je dobré zvažovat svoje síly. Naučit se říkat si o pomoc, delegovat úkoly, vymezit se a říci ne, když je to potřeba. Je také užitečné nehovořit jen o práci,“ radí terapeutka s tím, že pokud se jedná o rozvinutější psychické vyhoření, pomůže rovněž zařazení psychoterapie.
Také v tom, co pomáhá, je rozdíl
Rozdíly mezi oběma stavy najdeme i v tom, co při nich pomáhá. Důležitým faktorem například je, zda se psychický stav člověka zlepšuje, když například na čas „vypne“ či změní své pracovní návyky. Zatímco u počínajícího vyhoření může pomoci změna pracovního rytmu, pracovního nasazení nebo pracovního prostředí, vymezení hranic či odpočinek, v případě deprese tyto změny mohou ulevit, ale obvykle nestačí. Je na místě zařadit odbornou léčbu v podobě psychoterapie a u středně těžkých a těžkých obtíží je nutná i farmakologická léčba.
Nepodceňujte příznaky, ani fyzické
Ať už se jedná o vyhoření, nebo o depresi, klíčové je nenechat věci jen tak plynout a doufat, že samy přejdou. Obvykle se tak nestane. Pokud přetrvávají příznaky jako dlouhodobá únava, vnitřní prázdnota, poruchy spánku nebo pocity bezvýchodnosti, je potřebná odborná pomoc. Důležité je nezlehčovat signály těla. Dlouhodobé potlačování psychických obtíží totiž často vede k tělesným projevům, jako jsou bolesti hlavy či zad, zažívací obtíže, napětí nebo špatný spánek.
„Vyhledat potřebnou pomoc není slabost. Je to projev zodpovědnosti. Systém v Česku je bohužel přetížený a čekací lhůty na osobní setkání s odborníkem se pohybují v řádu měsíců,“ připouští terapeutka Jiřina Maršálková. „V Česku však funguje digitální program Mindwell, v rámci něhož se člověk dostane do péče odborníka prakticky bez čekání, navíc z pohodlí domova. Funguje na principech kognitivně-behaviorální terapie, která má velmi dobré výsledky jak v případě vyhoření, tak deprese,“ doplňuje terapeutka a dodává, že na webu Mindwell je k dispozici také bezplatný screening, který pomůže odhalit, zda se jedná o úzkost, vyhoření, nebo depresi.
Čechů s duševním onemocněním přibývá a ovlivňuje to i ekonomiku
Množství lidí, kteří trpí duševními nemocemi, v Česku trvale narůstá. Podle dat Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) vzrostl mezi lety 2010 a 2021 celkový počet pacientů s nějakou formou psychiatrické nemoci o 22 procent. Citelné jsou tedy dopady nejen na zdravotní systém, ale také ekonomiku. Jen za první pololetí roku 2024 bylo totiž podle ČSÚ zaznamenáno více než 31 tisíc ukončených případů dočasné pracovní neschopnosti kvůli duševním onemocněním, přičemž průměrná délka jednoho případu byla 79 dní. Podle údajů je každoročně hospitalizováno na 4 tisíce pacientů s depresí, přičemž asi 500 z nich je po propuštění do 30 dní opětovně hospitalizováno.5 To dokládá, že duševní zdraví je oblast, kterou nelze zlehčovat. A schopnost rozlišit syndrom vyhoření od deprese může být klíčová mimo jiné také pro prevenci dlouhodobých výpadků i návrat ke kvalitnímu plnohodnotnému životu.
Zdroj: Mindwell; www.frontiersin.org; www.nzip.cz; csu.gov.cz
Foto: freepik.com
