Lékař, jehož jméno se stalo v České republice jakýmsi symbolem plastické chirurgie. Řeč je o doc. Mudr. Janu Měšťákovi, Csc. Tento muž, který svým pacientkám většinou rozmlouvá plastiky, před lety na finále Miss řekl Evě Čejkové, že by měla něco dělat se svým pozadím. Potkala ho pak ještě mnohokrát, ale nikdy se k tomuto tématu již nevrátili, až nyní. „Nikdy mi k němu tato věta příliš neseděla, proto jsem si řekla, že nyní je příležitost zeptat se ho přímo před kamerou. Byla jsem u něj totiž několikrát a patřím k řadě těch, které poslal zase šupem domů s tím, že zásahů není třeba,“ směje se Eva a nastiňuje, proč právě tento muž se stal dalším hostem Talku (z)lomu.
Jan Měšťák patří k hrstce opravdových gentlemanů, i když za školních let, kdy nosil domů zhoršené známky z chování, by to do něho málokdo řekl. Když na sobě ale někdo chce zapracovat, může se i z mechanika stát věhlasný chirurg. Dnes působí jako vedoucí lékař kliniky Esthé, kde pracuje společně se svým synem, který jde v jeho šlépějích. Stal se autorem bezpočtu knih zabývajících se nejen problematikou plastické chirurgie a ačkoliv provedl za svůj život tisíce zákroků, polovinu žen, které k němu přicházejí odmítne. Ptáte se proč? „Ony nevědí, že jsou krásné, třeba jim to ani žádný muž neřekne, ale na každé ženě je něco hezkého,“ říká lékař, pro něhož je i po padesáti letech v oboru přirozená krása nejdůležitější.
Doc. Měšťák je velice inspirativní člověk a rozhovor s ním otevře oči nejen ženám, ale i mužům. Podle něj právě oni ženy dostatečně nedoceňují a měli by je častěji potěšit nějakým tím pohlazením, byť třeba jen slovním. Z jeho ordinace odcházejí ženy s úsměvem nebo jim tečou slzy radosti, a rozhodně to není proto, že jim přislíbil nějaký chirurgický zákrok, ba naopak.
V rozhovoru doc. Měšťák také prozrazuje, jak přistupoval k výchově svých dětí, proč mu vnoučata neříkají dědečku nebo kde bere stále tolik energie, když spí jen necelé čtyři hodiny denně. „Nemůžu být nečinný, pořád musím něco tvořit pro druhé,“ vysvětluje své pracovní nasazení.
William Shakespeare jednou řekl: „Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.“ Pan docent k tomu dodává, že vnitřní krásu povyšuje nad vnější. „Je-li v člověku prázdno, tak pro mě nemůže být krásný. A největší krása ženy je v jejích očích, které jsou cestou do její duše a do jejího srdce, kde sídlí láska.“ Víc asi říkat netřeba, snad jen, ať se máte rády takové, jaké jste.
Moc pěkné…
Inspirativní rozhovor.
To je krásný podcast ❤