Xenie Jenilina trpí již od narození slabozrakostí a v průběhu života se u ní projevila také bipolárně afektivní porucha, která se vyznačuje poruchami nálad. Xenie tak mnohokrát čelila depresím a dalším podobným stavům. Svým problémům se však dokázala postavit a šíří prostřednictvím sociálních sítí osvětu o duševním zdraví i životě s handicapem. Můžete ji vidět i jako jednu z účastnic reality show Lvice 2024 a podílí se rovněž na Neviditelné výstavě.
Co považujete na životě s handicapem za nejtěžší? Vnímáte naopak na handicapu i něco pozitivního?
S různými překážkami se setkávám každý den, ať už jde o překážky na cestách s bílou holí, nebo i předsudky vůči lidem s hendikepem. Člověk s hendikepem musí bojovat nejen s těmito překážkami a předsudky, ale někdy i sám se sebou. Za svůj největší úspěch považuji přijetí sama sebe, své individuality a odlišností. Sebeláska, sebepřijetí a péče o sebe jsou velmi důležité věci, kterým mě život s hendikepem naučil.
Jak život s handicapem zvládáte? Jak se vám podařilo i navzdory tomuto omezení dosáhnout cílů, které jste si stanovila?
Občas je to hodně těžké, ale pomáhá mi pozitivní přístup k životu a podpora rodiny, přátel a dobrovolníků. Kdyby kolem mě nebyli stejně smýšlející lidé, nezvítězila bych nad spoustou věcí. Své zkušenosti sdílím na sociálních sítích. Spoustu lidí toto téma zajímá, často se mi ve zprávách nebo komentářích svěřují, že prožívají něco podobného, ale bojí se o tom mluvit nebo si říct o pomoc. Ve zprávách od sledujících nacházím také podporu, pochopení, sílu nevzdávat se a bojovat dál. Dostávám zprávy i od lidí se zrakovým postižením, sdílíme si zkušenosti a podporujeme se navzájem.
Co vám dala účast v projektu Lvice? Jakou hlavní věc jste si odnesla?
Z natáčení jsem se vrátila plná pocitů a silných emocí, účast v reality show Lvice mi doslova vrátila chuť do života. Chci znovu žít a prožívat radost! Uvědomila jsem si, že s podporou dokážu spoustu velkých věcí! Cítím obrovskou vděčnost za to, jak mi ostatní Lvice během natáčení pomáhaly a podporovaly mě! Děkuji moc Cestě za snem a všem, kdo se na tomto projektu podílí, jste prostě úžasní! Bylo to o překonání výzev, překonání sama sebe, zážitcích, slzách, radosti a smíchu… Bylo to prostě nezapomenutelné!
Jakou radu byste dala někomu, kdo se s podobným handicapem potýká nově? Jaká rada by v době, kdy jste se se vším srovnávala, pomohla vám?
Ráda bych vzkázala těm, kdo zrovna prožívají těžké období, aby se nebáli požádat o pomoc, ať už odborníky, příbuzné nebo známé. Dříve jsem nerada prosila o pomoc a bylo mi trapné přijímat podporu. Teď mi naopak dělá radost, když mi někdo svou pomoc nabízí. Díky životu se špatným zrakem a duševním onemocněním jsem si uvědomila, že požádat o pomoc není ostuda nebo slabost. Přijmout pomoc od někoho je stejně v pohodě, jako ji někomu poskytnout.
Máte nějaký sen nebo cíl, na kterém teď pracujete?
Své zkušenosti ze života s hendikepem sdílím na svém blogu, svým příběhem bych chtěla přispět k větší toleranci lidí s hendikepem ve společnosti. Ukázat, že člověk může žít naplněný, smysluplný a kvalitní život, ale i poukázat na překážky, se kterými se každodenně setkávají lidé s hendikepem. Je důležité si pamatovat, že každý člověk se zdravotním postižením je jiný, a tak se jeho zkušenosti, schopnosti a dovednosti nemusejí shodovat s tím, jak to mám já. Snažím se ukázat život spíše z pozitivní stránky a píšu o tom s lehkostí, avšak život s hendikepem vůbec není jednoduchý a člověk musí překonávat spoustu překážek a bojovat i sám se sebou každý den.
Co je podle vás v životě nejdůležitější?
Mít nějaký cíl a najít podporu od stejně smýšlejících lidí. S určitou podporou může i člověk s hendikepem žít kvalitní, spokojený a naplněný život a dokázat velké věci.
Autor: Redakční text / Kristýna Solničková
Zdroj: Cesta za snem
Foto: se souhlasem Xenie Jeniliny a Cesty za snem
