Jana LeBlanc ve svém editorialu na téma kojení na veřejnosti.
Osvěžující pohled na kojení na veřejnosti
V pátek začal Mezinárodní týden kojení, který s sebou přinesl spoustu debat, mimo jiné opět i tu o vhodnosti kojení na veřejnosti – reakce ŽEN s.r.o. najdete zde.
První článek o kojení na veřejnosti jsem psala zhruba před osmi lety a přiznávám, trochu jsem si myslela, že tohle téma už je dávno passé. Tedy dokud jsem neotevřela Google a nezjistila, že na intenzitě diskusí neubylo. Spíš bych dokonce řekla, že naopak.
Připomnělo mi to historku, kdy jsem před třemi lety vyrazila na vernisáž známého fotografa, kde mezi kolegyněmi novinářkami bylo i několik matek, některé se svými dětmi. Dvou a půl letý syn jedné z nich poletoval po galerii, když ho jeho matka drapla, vyhrnula si tričko a nechala přisát k prsu. Jestliže o mých ňadrech odbornice na podprsenky Helena Konarovská tvrdí, že se už patnáct let pletu a místo céček nosím éčka (a nechápe, proč si to při koupi podprsenky nehodlám přiznat), má moje kolegyně Pavla odhadem nejméně “elka”. Tento prostý fakt stačil, aby se z vernisáže ve dvou vteřinách stala exhibice, ovšem bohužel nikoliv věhlasného fotografa. Ten jako by se z pódia vypařil, dění se totiž přesunulo úplně jinam. Oči všech spočinuly na Pavle, některé vyboulené, jiné cudně sklápěné k zemi, jakmile se mozek po šoku zase dostal ke slovu. Protože jsem stála hned vedle, byla jsem rudější než Pavlina bradavka a taky si leccos vyslechla, přičemž “ty vole, to jsou ale neuvěřitelný dudy”, bylo z poznámek lichotivějších.
Nechápejte mě špatně. Nemám vůbec nic proti kojení na veřejnosti, tedy pokud se z něj nedělá estráda. A tuším, že většina z nás to má nějak podobně. Tedy až na pár matek, které mají pocit, že když porodily dítě, točí se kolem nich svět, a když ne svět, pak alespoň internetové diskuse: mám, nemám, jak a proč a kde a … Máme tu: téma!
Ačkoliv sama zatím matka nejsem, vyrostla jsem v rodině zdravotní sestry, kde se s kojením a vůbec vším okolo dítěte pojilo jedno důležité slovo: přirozenost. Vždycky jsem měla pocit, že o něčem, co je přirozené, není třeba diskutovat, že přirozenost prostě stačí nechat se dít a všem nám bude víceméně dobře. Proto mě překvapuje, že si něco tak přirozeného jako dát dítěti napít, když má hlad, zaslouží speciální rubriku v časopisech, tisíce diskuzních fór a stovky hodin drahého mateřského strávené přemítáním, co je … a to je ten paradox … přirozené. Schovávat se za plínu? Vytáhnout prsa, kde se mi zrovna zlíbí a nechat okolí, ať se s tím nějak popere? Upřímně, diskutujeme o tom už celé roky. A kam jsme se dobraly?
Takže … Nebylo by lepší dát si v tom hledání pauzu, začít zase používat zdravý selský rozum a kojení, ať už kdekoliv, si prostě jenom užívat? Bez toho, abychom z toho dělaly show, slovní i jinou?
Krásný týden,
Vaše Jana
Jak se dívají na kojení na veřejnosti další ŽENY s.r.o. se dozvíte zde.
A jak to vidíte vy? Napište nám o tom blog a dejte nám vědět, co si o tom myslíte. Těšíme se na vaše příspěvky.
Zdroj foto: Pixabay.com
