Před šesti lety se mi narodil syn. Když si to teď uvědomím, byl to opravdu dar z nebes….
Porod byl dlouhý a náročný, ale oba jsme byli v pořádku. Když se po porodu dostala první menstruace, nemyslím tím čištění v šestinedělí, ale klasickou menstruaci, bylo to peklo. Říkala jsem si, že je to asi normální, že se tělo musí po tom velkým zákroku a námaze vyčistit, nějakým způsobem se regenerovat…. Když celých devět měsíců, bylo bez menstruace.
Začala jsem svůj problém řešit řekla bych, dost pozdě. Už s prvním synem jsem měla problém otěhotnět – byla jsem ale na vyšetření genetiky, celkově bylo vše v pořádku, i partner. Brala jsem léky na podporu folikul – tím jsem otěhotněla přirozeně – teď vím, že to byl opravdu OBROVSKÝ dar.
Když jsem se dozvěděla na prohlídce u gynekologa – po krevních testech, že mám zvýšené rakovinotvorné markry, byla jsem z toho nešťastná. Uklidňoval mě, že se nic neděje a že je to dobré. Po dalších třech měsících na kontrole už z toho byl nešťastný i on. Diagnóza ENDOMETRIÓZA. Začala jsem plakat….
Kdo chce slyšet, že cesta za jeho vysněným miminkem bude klikatější, náročnější než si sám myslel? Moje víra se najednou úplně vytratila. Pohltila mě panika, strach…
Když jsem oznámila doma, co nás všechno asi čeká, dočkala jsem se obrovské podpory. Tohle jsem ani nečekala. Můj sen, mít dvě děti hned po sobě najednou jakoby neexistoval…
Když jsem každý měsíc trpěla bolestí při menstruaci, dala jsem si růžovou tabletku a snažila se fungovat. To, že žena krvácí, je zcela normální – avšak pokud nejsou veliké sraženiny krve – jako kuřecí játra. Bolesti takové, že se člověk nemůže vyčůrat. Bolesti při velké ani nemluvím… Doslova jsem myslela, že nechám v záchodě vnitřnosti.
Začala jsem se smiřovat s tím vším, co mě čeká – operace, hormonální léčba a tak dále…
Než jsem došla na kompletní vyšetření – speciální ultrazvuk. Bolestivější ultrazvuk jsem snad nezažila. Tlačení na břicho, prohlížení ze všech stran, hrozná bolest. Když jsem koukala na monitor před sebou – pravý vaječník – cysta veliká jako lidská ledvina. Bylo to opravdu OBŘÍ. \”Tohle není to co by mě nějak znepokojovalo\” řekl pan primář… Aha…
Když se podíval na druhý vaječník, který nebyl ani vidět – pod tím vším co tam ENDOMETRIÓZA napáchala… Z toho byl opravdu nešťastný i on sám…
Nález takový, že levý vaječník, bude muset celý pryč, bojí se i o dělohu, nález na čípku, druhém vaječníku, močovém měchýři. Je tam toho hrozně moc…
Čeká mě magnetická rezonance a já se bojím, co vše najdou, kolik toho bude a jak veliká a náročná operace to bude.
Snažím se myslet pozitivně, ale nebudu lhát – moc to nejde.
Nebojte se o tomto citlivém tématu mluvit – moc žen to neví, zbytečně trpí…
Pac a pusu, zase příště.
JF
Pravda je, že bez problémů otěhotnět, mít pohodové těhotenství a porodit zdravé děti je skoro zázrak. I já mám za sebou potrat skoro v polovině těhotenství a následně vždy obavy, aby se situace již neopakovala. Naštěstí jsem si svého “Černého Petra” vytáhla na první pokus a následně pak již během let porodila tři zdravé děti. Každopádně přeji hodně zdaru a hlavně zdraví.
Moc děkuji. Je pravda, že jsme to nikdy neřešila – prostě jsme se snažili, mnoho potratů ihned v začátku těhotenství. Ale stejně se mi to nechce vzdávat,
Určitě se vám vypsáním se ze svých problémů uleví, zjistíte, že “v tom nejste sama”, že je mnoho žen, které mají stejné problémy. Držím palce, aby se vám vše dařilo a byla jste v pohodě.
Já sama jsem zázrakem měla dceru a potom 2x po sobě mimoděložní těhotenství…a tím i konec s dalším možným miminkem…. vím, co to je, jak se člověk užírá a trápí…
♥♥♥
Ono se uleví jen napůl,. Chci aby hlavně ostatní ženy věděly, že na to nejsme sami, že můžeme sdílet společně.
přesně tak, ale i poloviční úleva je přeci úleva…. držte se!!! ♥
Držím palce, jste silná žena, nemám sice ENDOMETRIÓZU, ale mám podobný příběh a věřím, že se jednou dočkám bezbolestného porodu a bude nám přáno mít zdravé dítě.
Zaráží mě, kolik žen nemůže přirozeně otěhotnět, že se to všechno řeší pod škatulkou…
Přeji Vám, aby si vás dušička našla a prožila to nejkrásnější – rodičovství je dar… A zároveň – nikdy nezažijete větší strach, než právě ten rodičovský…
Moc Vám děkuji, také se držte, věřím, že si každá zaslouží být spokojená matka 🙂 Děkuji, že se nebojíte mluvit a přinášíte útěchu ostatním ženám, které už ztrácí sílu.
Nikdy se nesmíme vzdát! <3
Souhlasím, děkuji.