Již druhý rok trpím patními ostruhami, začalo to nevinně, cítila jsem, že mám patu teplou a nějak víc citlivou.
Postupem času se přidávaly pichlavé bolesti na patě, zdálo se mi, že chodím po hřebíkách, další kroky byly tak náročné, že jsem spíše skákala po jedné noze a snažila se tu bolavou moc nezatěžovat.
Když jsem viděla, že je situace opravdu vážná, zašla jsem k obvodnímu lékaři, který mi napsal 10x elektroléčbu, na rehabitaci mi sestra řekla, že by to chtělo podpatěnky, tak jsem je zakoupila, manžel mi je přilepil na boty, jedny kožené a na doma silikonové.
Nic však nepomáhalo, našla jsem tedy doktora, který dělá rázovou vlnu, rázová vlna je takovým přístrojem Vám buší do těch výrůstků na patě, po domluvě s doktorem jsem jich absolvovala 10, musela jsem je platit, naštěstí u nás doktor není vyžírka a platila jsem jednu rázovou vlnu 10, takže jsem zaplatila 1000,-
Bohužel mé potíže trvaly dál, obrátila jsem se na orthopeda, který mi píchal přímé do místa pod kotníkem kortikoidy. Ta injekce tak strašně bolí, že jsem si strkala ponožky do pusy, abych nekřičela:-) Po první injekci zlepšení nepřišlo, tak jsem si dala píchnout ještě jednu, zaplatila jsem 600.-
Bolesti trošičku pominuly a tak už jsem začala pomalu nohu používat, sice s podpatěnkama, vyloučila jsem z jídelníčku jogurty, které mám moc ráda mléko, říkala jsem si, že se mi asi dole shromažďuje moc vápníku.
Když jsem šla nakoupit na nohu jsem napadala, ale dalo se to vydržet, paty mažu Woltarenem, Olfenem a všemi mastmi proti bolesti. Procházela jsem internet, co ještě zkusit, aby noha nebolela.
Bohužel noha bolela i v noci, až mne to budilo, hledala jsem dál, Chtěla jsem vyzkoušet homeopatika, ale homeopatik mi řekl, že pokud jsem prodělala tyto všechny procedury, homeopatika už nepomůžou, že zbývá jen operace.
Takže se musím rozhodnout, zda na operaci, nebo ne, ale teď už vím, že operaci nepostoupím.
Nemyslím si, že bych kdysi v životě nohy přetěžovala, vysoké podpatky 8 cm jsem nikdy neměla na noze , jen nízké klínky, mimo jiné sedacé zaměstnání.
