Dr. Filip Terč, lékař českého původu, kterého životní dráha zavedla do Mariboru, choval velkou lásku ke včelám a včelařství. Při léčbě svých pacientů hledal neustále nové možnosti. Včely a včelí produkty, zejména včelí jed, mu při tom byly prostředkem hledání nových možností léčby. Klinické zkušenosti, které popsal v odborné lékařské literatuře, mu proto ve včelařském světě přinesly laskavé označení ”otec apiterapie”. Vyhlášením 30.března, dne narození Filipa Terče, za Světový den apiterapie bylo nakonec jeho odborné úsilí náležitě doceněno, ačkoli se během svého života přinejmenším v lékařských kruzích takového ocenění nedočkal.
Knihu Filip Terč autora Gregora Pivce v roce 2014 vydalo slovinské nakladatelství Mileny Pivcové v Mariboru. V překladu Lukase Freye a PhDr. Davida Blažka, PhD. v roce 2017 vydává Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ, z. s.Mariborský lékař českého původu zaujal natolik doc. MUDr. Gregora Pivce, že o něm napsal monografii. Dlužno dodat, že autor je znalcem dějin lékařství a zároveň včelaří, takže je význam Filipa Terče schopen zhodnotit lépe nežli kdokoli jiný. To, že o něm napsal dílo o 112 stranách, svědčí o Terčově přínosu oběma oborům, jak medicíně, tak včelařství.
Philipp Terč, též Filip Tertsch nebo Philipp Tertsch (30. března 1844 Prapořiště– 28. října 1917 Maribor), byl česko-německý lékař, zakladatel apiterpie
Co to je apiterapie?
Výraz apiterapie pochází z latinského apis, znamenající včela a terapie čili způsob léčby.
V prvopočátku se jednalo zejména o léčbu apitoxinem, jedem včely medonosné Apis melifera L. Pozdějším prozkoumáním účinků dalších včelích produktů ( medu, pylu, propolisu a mateří kašičky ) zahrnul výraz apiterapie způsob léčby i ostatními včelími produkty. Přišlo se totiž na skutečnost, že včelí produkty působí sinergicky ( v kombinaci se vzájemně podporují a tím zvyšují léčivý účinek ).
V poslední době po prozkoumání účinků včelího biopole zahrnujeme pod pojem apiterapie též např. pobyt člověka ve včelím biopoli, dýchání včelího vzduchu, nebo konzumaci pitné vody ovlivněné účinky včelího biopole.
Léčba s pomocí včely a včelích produktů. Tedy naprosto přírodní léčba. První zmínky o ní jsou již ze starého Řecka, Dr. Terč ji začal „novodobě“ zkoumat na konci 19.století.
Jak Dr. Terč apiterapii objevil? Náhodou. Popíchaly ho včely. Zrovna do revmatizmem znehybnělé ruky. A ejhle, ruka se začala hýbat!
Obdobný pokud pak provedl na svých 650 pacientech. 593 z nich vykázaly změny k lepšímu. Jaká byla reakce těch cca 10% se nikde nepíše. Ale apiterapie byla na světě!
Dnes se v rámci apiterapie používá nejvíce „pojídání“ včelích produktů. Asi jste to ani netušili, když jste si dávali med do čaje. Ale polykat můžete med s různými příměsemi a přísadami,nebo pyl, mateří kašičku a propolis přimíchané do různých potravinových doplňků.
Další přírodní terapií je inhalace. Včely se v úlu neustále pohybují a víří křídly vše, co mají kolem sebe. Vzniká tak aerosol, ve kterém je k teplému vzduchu přimíchán pyl a různé silice a drobné částečky včelích produktů. A když to dýcháte, dělá vám to dobře. Nemusíte odvážně strkat hlavu do úlu jako zdatní včelaři. Stačí si připojit k úlu ventilátor a inhalační masku. A nezapomeňte na sítko, které zabrání včelám, aby se dostaly až k Vám.
Krémy a masti s propolisem a mateří kašičkou si můžete vyrobit, nebo koupit i v lékárně nebo drogerii.
Lze tedy říci, že apiterapii vyzkoušel každý z nás! Někdo méně, jiný více, ale všichni nevědomky a ne příliš soustavně a cíleně. Apiterapie (cílenější a soustavnější) je jednou z nejjednodušších cest navrácení přírodního zdraví každému člověku sužovanému problémy moderní doby. Lze ji „užívat“ nejen při nachlazení, ale i při stresech, depresích, únavě nebo nechuti do života.
Všimli jste si, že včelaři jsou většinou starší lidé plní elánu?!
A ještě ke jménu – interpretace česká nebo německá není podstatná. Narodil se a žil celý život v Rakousko-Uhersku, tatínek byl Tertsch, ve slovinském Mariboru, kde prožil většinu života je uváděn jako Terč. A hlásil se k tomu, že je Čech.
Po studiích (gymnázium ve Vídni a lékařská fakulta tamtéž) se stal asistentem na chirurgické klinice vídeňské Všeobecné nemocnice, roku 1875 přesídlil do jihoštýrského, dnes slovinského Mariboru, kde již zůstal a provozoval zde svoji lékařskou praxi.
Zde se také účastnil společenského života, spoluzakládal např. místní slovinský Národní dům, a byl vášnivým horolezcem. Byl dvakráte ženatý, s Rudolfinou roz. Valenta a poté s Kateřinou roz. Schönbaum. Jeho syn Rudolf Tertsch (* 1905) také vystudoval lékařství a později se stal očním lékařem ve Vídni.
