Osobně nijak nevyhledávám knihy, které pojednávají o budoucnosti, zde však budoucnost od současnosti dělí nějakých 25 let. Kniha se odehrává ve dvou časových rovinách, hlavně z počátku jsem měla problém, se v příběhu rychle zorientovat, což si ale po pár přečtených stránkách sedlo.
Líbily se mi autorčiny myšlenky o tom, jak se v této době bude nejspíše žít, komunikovat, jaká bude technika a jakým směrem se naše životy posunou.
Píše se rok 2045, Barbora leží v nemocnici a nemoc ji připravuje o poslední vzpomínky na minulost, lásku i rodinu. Důkazem, že skutečně žila, jsou hlavně její děti – nejistý Michal a suverénní Magda, která už stihla rozprodat veškerý matčin majetek, vždyť matka byla postižena poslední fází Parkinsonovy choroby. Díky novému léku se ale Bára pomalu vrací zpět do života a spolu s ní se vrací i staré zážitky, vzpomínky. Přes dvacet let vzdálené zážitky získávají jasnější kontury a současná Bára stojí před odhalením tajemství rozpadu své životní lásky.
A jak vše nakonec dopadne? Vyléčí se Bára úplně, podaří se jí dát dohromady rozpadlý vztah a co její dospělé děti, jak ty si v životě povedou? Odpovědi na všechny tyto otázky vám dá knížka samotná, tak ať se líbí a dobře čte.
