Ohlédnu-li se do minulosti, nikde tě nevidím. A přesto v přítomnosti cítím každou tvou myšlenku. Každý tvůj pohyb. Jsi se mnou. Žiji pro tebe. Bez tebe bych byla nic. Máme tolik společného. Sdílíme to samé. Jsme sami. A přesto máme jeden druhého. Žijeme. Dýcháme. Ohlédnu-li se za sebe. Cítím tvůj stín. Cítím tebe. A přesto nejsi se mnou. Jsi ve mně. Může se zdát zvláštní, ale mě to dává smysl. Zamotala jsem se do slov. Pouze si vytvářím představy, touhy a domněnky. Ale každý musí přeci pro něco žít. Každý má nárok na kousek štěstí. Už vám to dává smysl? Nebo mi závidíte. Nevěříte. Každý tomu říká jinak a pro mě je to jednoduše štěstí. A co je štěstí: „Muška jenom zlatá“.
Ne. Nebudu se koukat do budoucnosti. Nemám věšteckou kouli. Jen bych hádala. Již jsem zažila mnohé pády a vzestupy. Miluji Tě.
Tvá Kamila
