Kdy jindy než v květnu bych měla oslavovat lásku tímhle článkem. Vím, že v květnu se svatby nedoporučují, ale já se vdávat nebudu, tak mi to nevadí. Když je tedy ten měsíc lásky, tak se to nabízí. Láska a svatba k sobě prostě patří. O jedné Vám tedy napíšu. Možná spíše o našem daru novomanželům.
Na konci března jsme s přítelem měli to potěšení zúčastnit se momentu, kdy si dva lidé řeknou ANO.
Svatba byla krásná. Nevěsta a ženich jako ze žurnálu, svatebčané nadšení, stoly se prohýbaly jídlem, alkohol tekl proudem a zábava byla do ranních hodin.
Měsíc před akcí jsme se dočetli, že novomanželé nechtějí žádný dar. A co teď? Když nechcete přijít s obálkou. Přijde mi to prostě takové obyčejné a neosobní. Takže co s tím?
Tohle byl náš svatební dar. Z papírového lustru a košíku jsme vytvořili „létající balón“. Z drátku jsem udělala konstrukci, kterou jsem obalila lýkem a zasadila právě papírový lustr. Jako doplněk mašle v krémové barvě.
A kam s těmi penězi? Můj prvotní nápad byl do těch saténových pytlíčků, které jsme naplnili rýží. Ale brácha mi to tak trochu vymluvil. Prý, kdybych jemu dala jako dar např. 2000 v kovových, tak mě zabije. Přehodnoceno a vymyšleno trochu jinak. 6 kováků do pytlíčků a zbytek do obálky, která vyplnila košík.
To bychom nebyli my, abychom nesháněli ještě na poslední chvíli. V košíku chybí 2 miniatury šampaňského. Sháněli jsme ráno před obřadem. Při naší smůle ve 3 obchodech nesehnali. Kdyby se tedy chtěl někdo inspirovat, tak si to dejte v předstihu.*enzo*
