Máte doma fungující rodinu?
Jak se změnilo fungování rodiny od minulého století do současnosti”
Spousta lidí mi říká: „To, co děláte, se mi opravdu líbí a vlastně tomu hodně fandím, s rodičovskými mýty máte pravdu, ale zase na druhou stranu – my jsme v tom vyrostli, naši rodiče taky a fungujeme. Proč bychom to teď měli měnit?“
Moje odpověď je jasná: ŽÁDNÁ JINÁ MOŽNOST NENÍ!!!
Od doby, kdy byli vychováváni naši rodiče i my, se celý svět kompletně (ale opravdu kompletně!) změnil, není tedy možné zůstat ve stejně zajetých vzorcích. Pojďme se na to podívat blíže, abychom pochopili souvislosti…
Fungování rodiny ve 20. století
Generace našich prarodičů nejspíše vyrůstala v období 2. světové války. Tato generace byla posedlá ekonomickým zajištěním (díky Velké ekonomické krizi) a tudíž vychovávala naše rodiče k tomu, aby si vybudovali praktické a zajištěné kariéry. Vedli naše rodiče k obrazu takové práce, která by vynášela a byla stabilní. Naneštěstí do jejich životů zasáhl režim, který jejich osobnostní růst i růst našeho státu na několik let zastavil.
Naši rodiče na počátku svých životů chodili nějakou dobu do školy, většinou se vyučili nějakému řemeslu, kterému se pak věnovali celý život. Předpokladem bylo najít si dobré a spolehlivé zaměstnání a u něj vydržet až do důchodu. Kdo měl maturitu a vystudovanou vysokou školu, byl opravdu „NĚKDO“. Byl to člověk, na kterého se pohlíželo: „Toto je pan inženýr.“ nebo „Z něho bude pan doktor.“ Byli to lidé, kteří se okatě nechali uplácet a v pozadí se jim tiše i hlasitě závidělo.
Naši rodiče tedy svůj čas dělili opravdu jen mezi práci a rodinu. Pracovní doba začínala většinou časně ráno a končila mezi 14. až 15. hodinou. Role v rodině byly jasně dané – muž nosí domů peníze (a chodí občas nebo velmi často na pár piv 🙂 ), žena se stará o děti a domácnost, většinou ale i žena pracovala (takže už víme, kde začala ta velká míra nároků a zodpovědnosti naložená na ženy, které už to v této době nemůžou unést). Víkendy se trávily na chatě nebo doma u televize. Neexistoval žádný on-line svět ani mobilní telefony, takže když se odjelo na chatu, žádný šéf se nemohl „náhle“ ozvat a někoho zaúkolovat. Život měl povětšinou velmi klidné tempo. Nebylo výjimkou, že manželé spolu nebyli šťastni, přesto spolu zůstávali – kvůli dětem!
Děti se vychovávaly podle vzorců přejatých od rodičů a v tradičním duchu: „Dokud tě živíme, tak budeš dělat to, co řekneme my.“ Mít dobré známky, udělat si maturitu („Bez maturity jsi nic. Nikam tě nevezmou.“), popř. dostat se na vysokou školu, bylo dětem kladeno za nejvyšší cíl.
Shrňme si tedy v několika bodech, jak fungovaly předešlé generace, abychom pochopili, z čeho naši rodiče vycházejí:
- Rodiče dělily svůj čas mezi práci a rodinu.
- Rodiče měli své „jisté“ zaměstnání s pracovní dobou od-do.
- Neexistovaly mobily, počítače, internet ani Hou office.
- Nikdo neřešil, že se nestíhá.
- V mnoha podnicích byly uměle vytvořené pozice jen proto, aby lidé měli práci.
- Bydlení mladým lidem zajišťoval stát nebo zaměstnavatel.
- Poskytovaly se pouze „novomanželské půjčky“, na všechno ostatní se muselo našetřit.
- Dovolená (v tom smyslu, v jakém ji známe dnes) v zahraničí neexistovala.
- Ve všem se spoléhalo na stát – v práci, v bydlení, penězích, životě!!!
- Děti byly vychovány v duchu, že se musí co nejlépe učit, pak se o ně někdo postará a samozřejmě musí také poslouchat, nesmí vybočovat.
Která z těchto vět platí dnes? Žádná! Je tedy jasné, že něco musíme začít dělat jinak, ale podívejme se dále…
Pak přišly 90. léta…
A s nimi vlna neutuchající svobody!
Najednou bylo všechno možný! Mohlo se cestovat – úplně kdekoliv! Upustilo se od klasických řemesel a přešlo se ke službám, které si do té doby nebyl nikdo schopen představit. Začalo být běžné chodit na masáž a najíst se do restaurací. V domácnostech se objevily všechny druhy moderních elektrospotřebičů a lidé byli nadšeni. Přišel k nám všemi obdivovaný americký styl života a všichni ho chtěli!
Lidé objevili kouzlo a sílu peněz, možnosti podnikání. Každý to chtěl zkusit. Taky se objevil internet a s ním všechny informace světa. Najednou, kdo neuměl cizí jazyk nebo pracovat s počítačem, nebyl vhodná pracovní síla. Většina lidí pochopila, že se bude muset učit nové věci.
Manželé zjistili, že spolu nemusí být, pokud jim to nevyhovuje, a tak se odstartovala vlna rozvodů.
Hlavní znaky rodičů fungujících v 90. letech:
- Začali se rozvádět.
- Objevili kouzlo a moc peněz a začali pro ně pracovat. („Nejdříve práce, pak zábava.“)
- Skončila pracovní doba od-do.
- Téměř každý zkusil nějaký druh podnikání – málokdo v něm uspěl (je to pochopitelné, nikde se to nemohli naučit).
- Domácnosti začaly být zaplaveny všemi technickými vymoženostmi, včetně obřích televizorů a mobilních telefonů.
- Osobní komunikace se přesunula do emailů, chatů na internetu a SMSek.
- Začalo se „nestíhat“.
- Děti byly vychovávány stále podle starých pravidel.
Píše se rok 2014. Co teď?
Po té obří vlně z 90. let nějak nevíme, jak dále. Žijeme ve světě, který je přehlcen informacemi. Všude si můžeme přečíst, jak máme správně žít, jak máme vychovávat děti, jak se máme stravovat, co máme nosit na sobě, co nemáme nosit, jak vydělat peníze, jak se domluvit s partnerem, jak…, jak…,… jak se z toho všeho nezbláznit nikde nepíšou :-).
Na jedné straně žijeme v historicky nejlepší době, jakou si vůbec můžeme představit. Máme dostatek naprosto všeho, co potřebujeme a osobní svobodu, kterou by nám většina světa mohla jen závidět. Na druhé straně vidíme kolem sebe věčně nespojené a otrávené tváře, lidi bez práce a peněz, často bez chuti k životu. Vidíme děti, které své rodiče sledují a s důvěrou jejich model kopírují. Začíná být naprostou vzácností najít fungující rodinu!
Jak je to možné? Tak jako je to ve všech oblastech – všechno může být dobrý sluha, ale zlý pán. Pobrali jsme všechnu svobodu i vymoženosti světa, které můžeme mít, do svých rukou, ale nenaučili jsme se, jak s tím vším hospodařit tak, abychom byli šťastni. Stále žijeme v mnoha předsudcích dob minulých, i když všude kolem nás už je zcela jiný svět.
Teď už jsme ve fázi, kdy jsme pochopili, že není automatické mít fungující rodinu. Musí se na tom pracovat, tak jako na všech oblastech v životě. Je tedy na nás – nynějších rodičích malých dětí, abychom se změnili. Jsme první generací, která si začíná uvědomovat, že takhle fungovat dlouhodobě nemůžeme a nechceme, aby v takových principech a hodnotách vyrůstaly naše děti.
Jsme první, kteří si uvědomují, že na sobě musí intenzivně pracovat – kvůli sobě, svého osobního růstu a kvůli svým dětem, protože jestliže mnoho z nás není schopno šťastně žít v dnešním světě, naše děti to při kopírovaní našeho chování nebudou umět už vůbec. Závratné tempo, jakým se svět a okolnosti kolem nás mění, nejspíše pár desítek let ještě zůstane.
Na každého z nás je naložena pořádná porce zodpovědnosti tak, aby naše společnost začala fungovat smysluplně. Musíme se teď rychle učit to, co nás nemohli naučit naši rodiče, nemohla nás to naučit ani škola – je to jen a jen na nás. Kromě zodpovědnosti, kterou máme sami za sebe, máme také zodpovědnost, co svým chováním a příkladem učíme a budeme učit naše děti.
© Lucie Valchařová
Více na http://www.rodinajakofirma.cz/blog/
Zdroj foto: Pixabay.com
