Nejsme stejní my dospělí – nejsou stejné ani děti.
Dítě se se svým stylem narodí a už od narození je jeho styl právě tou nejpřirozenější cestou k úspěšnému a smysluplnému, naplněnému životu. Pokud dětem dovolíme, aby byly samy sebou a rozvíjely své přirozené talenty, které dostaly do vínku, vyrostou nám z nich silné, krásné a sebevědomé bytosti. A to si přejeme úplně všichni.
Chcete vědět, jak poznat styl u vašich dětí, jak zvládat tři děti, když jsou každé v jiném stylu, jak zvládnout tu rodinu, která je jako zoologická zahrada – jen s jedním rozdílem – nejsou v ní žádné ohrady, klece ani jiné bezpečné prostory pro každé zvířátko zvlášť, protože vy v té rodině žijete všichni dohromady.
NĚKDY JE TO SOUŽITÍ V NAŠÍ RODINNÉ ZOO DOST NEBEZPEČNÉ
Loni v létě jsem se z Prahy přestěhovala na starou bývalou faru na Šumavu. A přišel leden, noc tady u nás začínala ve čtyři hodiny, kdy se setmělo a večery byly k neuvěření dlouhé. A tehdy jsem si řekla, že přišel ten pravý čas.
Každý večer jsem zasedla k rozehřátým krbovým kamnům, koukala na ten úžasný hřejivý oheň a začala psát.
Nejdříve jsem si řekla, že to za měsíc mám hotovo… tak pětačtyřicet tisíc slov bude stačit. A pak jsem začala a zjistila, že to nejde udělat krátké, že vám musím předat tolik zásadních informací o vašich dětech, o maminkácha taky o mužích, protože tato kniha je taky pro táty. O tom, jak to každý z vás má a jak vám to může fungovat dohromady, tak abyste se navzájem nezakousli, nesežrali a neštěkali na sebe jako rozzuření psi.
Knihu jsem psala čtyři měsíce v podstatě každý den. A nakonec jsem zjistila, že má 80 tisíc slov, o třetinu více než první kniha. Prostě můj elegantní bonus mi nedovoluje nic odfláknout :).
ČÍST CELÝ ČLÁNEK>>
