“To víš, že o víkendu už určitě dorazím… Taky tě miluju. Pa, pa…“ Petr s úlevou odloží telefon. Tak tohle by zvládl.
Jeho žena Alice stojí ve dveřích ložnice. Oblečená v teplém županu, nos i velkou část obličeje červenou, v ruce hrst posmrkaných kapesníků.
„Děláš si ze mě prdel? Co to tý svý cácorce slibuješ? Kam si myslíš, že pojedeš? Já sama Péťu v tomhle stavu nezvládnu. A slíbil jsi, že nakoupíš. A taky musíš vyprat, alespoň Péťovi, všechny pyžámka už má propocený…“
„Neboj, to zvládnu,“ Petr se narovná a pohodí blonďatou hlavou, „Vyperu hned a nakoupit dojdu zítra. Péťa pojede na víkend k mojí mamce. Slíbila, že ho pohlídá.“
„Jak jako k babičce? Mě ses ani nezeptal… A to budeš svý nemocný, ubohý dítě vláčet k babičce jenom, aby ses mohl jet pelešit s tou svojí kurvou?! To nemůžeš kvůli nám zůstat alespoň jednou doma?“
„Jsem tady pořád! Ale domov bych tomu neříkal,“ brumlá si Petr pod vousy a vyndává pyžámka malého Péti z koše na prádlo.
„Já tady nemůžu být bez tebe… Jsem úplně hotová. Včera jsem měla skoro čtyřicítky…“ Alice sleduje svého manžela, jak rozděluje prádlo na hromádky, „Děláš to blbě! Tohle se pere na 60…,“ vyndá z kupičky dvě utěrky a ručník.
„Víš, co? Taky se na to můžu klidně vykašlat! Furt něco dělám blbě. Blbě se starám, blbě nakupuju, blbě meju nádobí, blbě třídím prádlo… Spát se mnou taky nechceš. Můžeš mi říct, proč ti tak strašně vadí, že se chci odstěhovat, když jsem tak „blbě“ na nic?“
Alice se na Petra podívá tak, jakoby mu chtěla očima provrtat hrudník. Jsou chvíle, kdy si není jistá, proč za jejich manželství tolik bojuje. Stojí jí to za to?
Že má Petr milenku, zjistila už před rokem, když měl jejich Péťa první narozeniny. Našla v Petrových kalhotách dva lístky do kina na romantický film – utržené. Když se ho zeptala, ani nezapíral. Dokonce si šel sbalit kufr. Prý se zamiloval a jen nevěděl, jak jí to říci. Nikomu nechce ublížit a je rád, že se to vyřešilo.
Vyřešilo?!! Tenkrát se rozbrečela. Hodně. Pak si klekla a prosila ho, ať zůstane s rodinou. Ať je neopouští, že ho potřebují. Nakonec Péťa je jeho syn a ona je na mateřské. Musí se o ně přece postarat!
Zůstal. A ona se začala snažit, co to šlo, aby se mu doma líbilo a milenku opustil. Zjistila si o ní, že se jmenuje Agáta, je jí dvacet pět, je bezdětná a bydlí v paneláku v 1+kk. Alice vydržela už rok. Nechce přijít o Petra, jeho příjem, ani o luxusní byt zařízený architektem.
Ano, už dvanáct měsíců hýčká domácnost pro svého nevěrného manžela, pere, vaří, uklízí, pláče při jeho odchodech a raduje se, že se zase vrátil. Trýzní sama sebe, když čichá před praním k jeho košilím vonícím po orchidejích s vanilkou, hledá otisky rtěnky a sperma v trenýrkách, poslouchá jeho telefonáty s Agátou a doufá, že zaslechne nějakou hádku či aspoň rozepři.
Musí vydržet! Ještě chvíli a Agáta to vzdá. Přestanou ji bavit Petrovy odchody k rodině, zrušené schůzky kvůli nemocem a změnám v plánech. Nějaká studentka po škole, co sotva začala pracovat a chce si jen užívat. Na to si může najít někoho mladšího a hlavně svobodného! Alice má mnohem silnější motivaci – májí společné dítě a domov, o který ona láskyplně pečuje.
Když péče nestačí, přidává výhružky, vydírání, žadonění a pláč. Není hrdá na to, že veškerou sebeúctu rozpouští v tomhle boji o přežití. „Rozvod ti nikdy nepodepíšu!“ je asi její nejčastější věta, hned po té: „Zapomeň, že budeš vídat Péťu! K té tvé mrše se ani nepřiblíží.“
Alice se tolik snaží, ale on nepřestává. Slýchá jeho telefonáty Agátě, kdy jí šeptá, jak ji miluje a že tentokrát opravdu dorazí. Jak dlouho ještě? Jak dlouho musí Alice tohle vydržet? Někdy má chuť všechno vzdát. Prostě si lehnout, vzít si pár prášků (ne moc) a nechat se zachránit. Jen, aby se leknul, uvědomil si, že ani on ji nechce ztratit…
„Napiš mi seznam, co potřebuješ nakoupit. Dojedu tam zítra z práce,“ přeruší Petr tok Aliciiných myšlenek.
„Ty chceš vážně odjet, když jsme s Péťou oba nemocní?“
„Jo! Péťa už horečky nemá a koukat se na pohádky může i u babičky. Ty si tady hezky odpočineš a v neděli jsme oba zpátky.“
Takhle Alice Petra nezná. Doteďka ustupoval. Stačilo trochu zakňourat, zabrečet a přeplánovával, rušil, posouval… Že by mu dala Agáta nůž na krk? To by mohlo být slibné, pomyslí si Alice a hlasitě zakašle. Celá se schoulí a předvede záchvat kašle. Sípe a vypadá to, že se dusí. Pak se sesune pomalu k podlaze a hlasitě se vysmrká.
„Můžu ti zavolat, kdyby se to zhoršilo?“ zašeptá, „Myslím třeba, kdybych potřebovala odvést do nemocnice…“
„Blbost, máš jen chřipku. To bude dobrý,“ Petr se snaží přesvědčit sám sebe. Dojde k Alici, pomůže jí vstát a odvede ji do postele. Podá jí čaj z nočního stolku a odběhne pro sirup na kašel.
„Nemohl bys spát dneska tady? U mě? V ložnici? Kdyby se mi třeba přitížilo…“ Alice udělá psí oči.
„To bych teda nemohl. Nespím tu už rok a rozhodně nemám v úmyslu se nakazit,“ utne ji Petr.
„Bojíš se o tu svoji chudinku, co?“ vypustí jedovatý šíp Alice.
Petr její poznámku přejde, jako už mnohokrát, „Někdo tu musí chodit do práce a na nákupy,“ konstatuje suše, zapne pračku a jde si sbalit tašku na víkend. Tentokrát ho Alice nezastaví. Má s Agátou objednaný pobyt v romantickém hotýlku s vířivkou přímo na pokoji. Je normální chlap a sex po telefonu už mu vážně nestačí.
Navíc, Agáta má jeho ústupků rodině dost a on ji nechce znovu zklamat. Slíbila, že si s sebou vezme to rajcovní červené prádélko, co spolu vybírali na netu. Ještě jí v něm neviděl. Ale uměl si představit, že jejím prsům bude krajka slušet.
Teď ale není moc času na snění. Z dětského pokoje se ozve volání malého Péti. Právě se probudil a má hlad. Petr se usměje. Už dlouho neslyšel tak dobrou zprávu. Když má dítě hlad, je zdravé. U babičky se bude mít fajn.
Následující den přivláčí Petr domů několik tašek s jídlem, nacpe ledničku i špajz, uvaří silný vývar, naplní termosku čajem, a když je Alice v koupelně, převlékne jí čistě postel.
Proč to vlastě dělá? Proč si kupuje odpustky, aby mohl odejít, když zůstává jen proto, že ho Alice vydírá synem? Tlačí na jeho odpovědnost vůči rodině. Marně. Agáta je něco tak krásného, co se mu v životě přihodilo, a v co už ani nedoufal, že se o ni rozhodně připravit nenechá. Je to jeho radost a potěšení. Je krásná, vtipná, poslouchá ho (pokud teda nemluví o rodině), vždycky má dobrou náladu a hlavně chuť na společný sex.
Zatímco Alici to stačilo již dříve jednou za týden, pak už jen za měsíc a dnes spolu nespí vůbec, Agáta je při chuti neustále. To s ní se mu stalo, že už nemohl on – poprvé v životě. Napadlo ho, že je starý a na tak mladou holku zkrátka nestačí. Ale ona? Udělala mu tak parádní kuřbu, že si připadal jako paša na obláčku a už nikdy víc o sobě nezapochyboval.
To kvůli Agátě se naučil vařit – říkala, že vařící muž je „hrozně sexy“. Dokázala jíst tak smyslně, že si ji bral rovnou na stole v kuchyni a na dezert často došlo až při snídani. Miloval tu svoji pokušitelku, pocit svobody a jakési nepřemožitelnosti, který mu dávala. Tady byl vždy vítán a chtěn.
*****
Vše se vydařilo i tento víkend. Prádélko Agátě slušelo, jak jen mohlo, i když ho na sobě neměla
dlouho. Nechal se hýčkat jejíma malýma rukama i bublinkami ve vířivce. Nevylezli z pokoje ani kvůli jídlu a nechali si ho nosit. Vyzkoušeli polovinu Kámasútry, a když už myslel, že nemůže být šťastnější, umyla si před ním Agáta vlasy.
Sledoval z postele, jak si smývá bílé obláčky pěny z dlouhých pramenů, jak jí voda stéká po kulatých prsou dolů, kde se spojuje s hladinou ve vířivce. Agáta je nebezpečně sexy a přitom tak křehká. Petr si uvědomuje, jak moc ji chce chránit a starat se o ni. Musí od Alice odejít! I když mu rozvod nepodepíše a bude se muset hádat o Péťu. Bude bojovat! Agáta za to stojí!
*****
Petr, přes všechna odhodlání, nemůže být více překvapený, když se vrátí domů a v předsíni najde dva kufry. Než se stihne podívat, co v nich je, zjeví se tchýně a zasyčí: „Vezmi si je a vypadni! Jestli nemá dost hrdosti naše dcera, musíme ji mít i za ni. Víš vůbec, kde je Alice? Kde je tvoje žena, zatímco ty se pelešíš s tou svojí studentkou a nebereš nám telefony?!“
„Já, já…, ne, nevím…,“ konstatuje Petr a vytáhne telefon z kapsy u bundy. Agáta mu ho vypnula hned po příjezdu. Neměl čas, nebo spíš chuť, ho znovu zapnout. Na obrazovce se objeví seznam zmeškaných zpráv a telefonátů.
„Naše Alička je v nemocnici, ty prase!“ tchýně zaštká do kapesníku, třesou se jí ramena.
„To není možné. Měla jen chřipku, navíc už byla po horečkách…,“ loví Petr argumenty.
„Kdo mluví o chřipce? Vzala si prášky! Kvůli tobě!“
„Jaký prášky?“ Petr nic nechápe.
„Chtěla se zabít! Rozumíš? Naše holčička chtěla umřít. Kvůli tý tvý avantýře!“ tchýně plive věty jako kobra jed.
„Zabít?“ Petr má dojem, že jsem se ocitl v nějakém filmu. Jeho žena Alice a sebevražda? Ona, která vydírala, zastrašovala, hrozila, brečela… Že by se uchýlila až k sebevraždě? „Kde leží? Pojedu se na ni podívat.“
„Nikam nepojedeš! Zítra ráno se vrací domů, ale ty ji necháš ji na pokoji. Postarej se konečně o vašeho syna. Vezmi ho s sebou k té své „nádheře“, ať ví, co to jsou starosti. Ukaž se jako otec a chlap. Zavolám ti, až bude Alice připravená na návštěvy. Pak můžeš přijet a promluvíte si, co dál.“
„Ano, když není dost silná naše holčička, musíme být my,“ z obýváku vyjde otec Alice a obejme svoji ženu kolem ramen, “Nechápu, jak ti naše dcera mohla takhle ustupovat.”
„Ok. Odejdu, jen mi řekněte, jak je na tom Alice a kde leží,“ Petr si bere kufry a opouští byt, kde se už dlouho necítí být doma, přestože si ho vybral a prožil v něm posledních šest let spolu s Alicí a svým synem.
„Nic ti neřekneme. Starej se sám! Už nejsi členem naší rodiny,“ zahřmí tchán.
Petr pokrčí rameny. Je to zbytečná diskuse. V tomhle městě je jen jedna nemocnice a byt patří jemu. Na psychiatrii zavolá z auta cestou pro Péťu. Vezme ho k Agátě. Konečně budou všichni tři pohromadě. Ti, kteří ho vyhodili z jeho vlastního bytu, netuší, jakou mu, ve své slepé pomstě, udělali radost.
Ta ovšem netrvá moc dlouho. V nemocnici mu odmítnou po telefonu cokoliv říci. Musí na oddělení dojet osobně. Dozví se, že jeho žena potřebuje: „Láskyplnou péči, nerozčilovat se a hlavně odpočívat. Pokus o sebevraždu se jí nezdařil díky malé dávce spolykaných léků, ale příště by se jí to mohlo povést. Je třeba na ni dohlédnout. Rodina je zázemí…“ Ale jinak už je stabilizovaná a zítra může domů.
Petr vše odkývá a jede ke své mámě pro Péťu.
“Alice je v nemocnici. Vzala si prášky.”
Máma se zděsí: “Petře, jak jsi to mohl nechat zajít takhle daleko? To jsi můj syn? Nestydíš se? Kvůli nějaké kurvičce si zničíš manželství?! Nepřipadáš si bezohledný? Tady vidíš, jak to provizorium Alici ničí.”
Je to jen pár hodin, co se vrátil z nádherného víkendu a Petr už má chuť zalézt do nory a lízat si rány. Na jeho náladu se nikdo neptá. Ani jeho mámu nezajímá, jak nepovedené manželství “ničí” jeho…
Co nejrychleji naloží Péťu a jeho kufr do auta a jede k Agátě. Konečně bude mít klid. Těší se na láskyplné přijetí plné porozumění a nočního sexu. Přečte Agáta Péťovi pohádku? Budou si rozumět?
Brzy se ukáže, jak zbytečné otázky si kladl. V tom zmatku zapomněl Agátě zavolat, že k ní dorazí. Dojde mu to, až když zazvoní a ona mu otevře ve starém županu, bačkorách a odlíčená. Chybí jí jen maska a natáčky.
„Co tady děláš?“ Agáta je v šoku.
„Překvapení!“ zajásá křečovitě Petr. Čekal něco jiného.
Pak si Agáta všimne kufrů a rozzáří se jí obličej. Vyběhne ze dveří a skočí mu kolem pasu, „Ty jsi od ní odešel? Ke mně? Petře, ty jsi báječnej!“ Pak za ním uvidí Péťu s plyšákem. Pustí Petra a znovu se postaví.
„Ty jsi přivezl i jeho?“ ukáže pěstěným nehtem na chlapečka. „On tu teď bude bydlet s námi? V tom mém krcálku?“
„Jen na pár dní…“ Petr se usměje. Vidí to optimisticky. Péťu si musí zamilovat každý. A jeho Agátka jako první. Dva lidé, které miluje. Bude to nádherný život. V duchu poděkuje Alici za její teatrální pokus na sebe upozornit.
Jak moc se spletl! Přesně za tři hodiny mu Agáta oznámí, že dokud s nimi bude Péťa v jedné místnosti, nebude sex. V 1+kk toho moc nevymyslíte. Schovat se mohou jen v umakartové koupelně a tam to Agáta, po druhém pokusu na pračce, vzdá. Jistě, dalo by se počkat, až malý Péťa usne, ale to by nesměl dříve padnout za vlast Petr. O deset let mladší Agáta naprosto odmítá vidět souvislost mezi spánkem, Petrovým vyčerpáním ze společného víkendu a z prodělaných nervů.
Tu noc Agáta poprvé okusí rodičovství – Péťa každou chvíli budí tatínka a tím i ji, jednou potřebuje na záchod, pak že má žízeň, že se mu něco zdálo a nakonec se uvelebí v posteli mezi nimi a vytrvale Agátu kope nebo šťouchá loktem, kam se mu jen namane.
Díky naprostému nevyspání se z ní stane cynické zombie, které vůbec nezajímá Petrovo rodinné trápení. Zaplaví jej výčitkami: „Jak to, že ses nechal vyhodit z vlastního bytu? Proč si to necháš líbit? Co sem s sebou taháš dítě, když víš, že mám malý byt a musím chodit do práce? Jak se mám asi vyspat, co?“
V tu chvíli začne Petrovi nápadně připomínat Alici, a pokud se nechce vzdát Péti, nezbyde mu nic jiného, než znovu popadnout kufry a přestěhovat se ke své matce. I ona mu dá ultimátum – poskytne mu azyl jen na 14 dní. Není to mnoho, ale o 12 víc než od ženy, kterou považoval za lásku svého života.
Nakonec mu stačí týden, aby zjistil, že už ho Agáta zpátky nevezme: “Jestli chceš dítě, tak beze mě. Já mám na děti nejmíň deset let čas!”
Buď bude bydlet sám a hádat se s manželkou o Péťu, nebo se vrátí domů ke své ženě.
Zvolí druhou možnost. Alice však nezapomněla a dá mu to sežrat – přestane uklízet, prát i vařit. Nepřestane Petra kontrolovat, ale začne vyžadovat pravidelný sex, protože si přečetla v nějaké příručce, že to utužuje manželství. Petr chodí z práce rovnou domů a nemá čas na cokoliv, kromě Péti, vaření, úklidu a víkendových výletů – dalšího zpevňovacího prvku manželských svazků.
Jedinou výhodou pro Petra je, že na rodinných víkendech mají společný pokoj s Péťou. Díky tomu si konečně odpočine. Od všeho, kromě Alice a jejích výčitek a vzpomínek na sexy Agátu. Jako muž zklamal. Je z něj onuce u manželčiných nohou. Pejsek na vodítku, co věrně zůstává u svého pána, i když ten do něj kope. Petr nechce být sám. Chce mít rodinu.
Může se někdo divit, že se odmítá vzdát svého snu o ideálním manželství? Že kvůli tomu denně v práci projíždí seznamky? Jen už nehledá v rubrice „vášnivý sex“, ale „ženu s pochopením, co má ráda děti“…
*****
Povídka z blogu OlivieUzasna.cz.
Foto: Pixabay.com
