102

Tohle nepíše panička, ale já, Madla Labradorová. Hodně lidí mi drželo palce, tak bych jim chtěla poděkovat. Já v úterý řešila úplně jiný starosti, než že je Valentýn a já nemám komu olizovat ouška. Já se podruhý narodila. Našli mi nádor, kterej musel rychle ven, tak si mě vzal do parády pan doktor z kliniky IVET. Mimochodem jmenoval se Anděl, možná to pomohlo, panička na Anděly věří. Když mi píchl narkózu, páníček mi dal pusu a řekl, že to zvládnu. Panička mi pošeptala do ouška: „Madynko, to dáš. Nezapomeň, že se mnou musíš jet příští rok na hory na Niklák, když jsi letos nemohla.“ Pan doktor jim pak, když se do mě kouknul, a že to nebylo nic hezkýho, zavolal a ptal se na jejich rozhodnutí. Jestli má operovat, nebo…. Řekli mu, že chtějí, aby mě zachránil za každou cenu. Tak je poslechl. A já poslechla svoje lidi a dala jsem to. Vždyť přece ty hory. A taky kdo by chodil s páníčkem na houby a do práce a žebral z pizzerie šunku. A kdo by s paničkou lítal po sjezdovce. Taky musím dohlídnout na ty dva kocouří obejdy, aby tu nebyla úplná anarchie. Jsem vděčná, že mě nenechali uspat. Vždyť já jsem tak ráda na světě. Ani před operací na mě nic nebylo poznat, nic mě nebolelo. A teď po operaci už bych lítala a proháněla psí kámoše, ale ještě nesmím. Taky vypadám dost legračně. Zadek mám oholenej jako šimpanzí prdel. A tam dole mi pan doktor Anděl, protože mi musel vzít s tím nádorem i kus močový trubice, udělal plastiku. To by mi možná leckajká pornoherečka mohla závidět. Teda ale není to úplně růžový. Paní doktorka, která se pak o mě starala, vyslovila prognózu. Páníček s paničkou ztuhli a smutně se po mně podívali, ale já to stejně slyšela. Nebudu říkat, kolik to je, o tomhle dáma nemluví. Stejně jako o svý váze. Ale třeba se stane zázrak. Aspoň malej a bude to víc. Abych ty hory příští rok stihla. Prozatím jsem se rozhodla, že ten vyměřenej čas k dobru, kterej jsem dostala, si užiju co nejvíc, jak můžu. Chci se jet v létě někam koupat. A vyrážet často do lesa. A taky chci vidět koně, ty mám ráda odmalinka. Chci mít kolem sebe pořád co nejvíc svejch lidí, svou smečku. No a ty hory. Taky chci dobroučký granule a vařený libový masíčko. A piškůtky samozřejmě. Páníček i panička mi tohle všechno dopřejou. A cokoliv, co budu chtít. A nechají mě spát v posteli. A já? Já je za to budu milovat.*heart*
Více o mně a mých lidech na facebooku na blogu KECKA s DECKOU.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account