75

Jak je možné, že se člověk zamiluje? Prožívá nezvykle příjemný pocit, říkáme tomu zamilovanost. Ale co to je za pocit? Kde se vzal? Jak vznikl? Můžeme ho obnovit? Domníváme se, že za náš vlastní prožitek může někdo jiný. Cítíme zamilovanost, když vnímáme objekt své touhy a hodnotíme ho jako dokonalý, protože si myslíme, že on je příčina našich příjemných pocitů, že on za ně může, že on je jejich zdroj, že bez něho pocity nebudou. Není to pravda.
Pocit zamilovanosti cítíme pokaždé, když si s nějakým člověkem navzájem dovolíme do sebe vidět. Dovolíme mu do nás nahlédnout, staneme se zranitelnými, odhodíme strach a to samé dovolí on nám. Přesně v tu chvíli prožíváme zamilovanost. Je to napojení srdcí. Je to prostor s absencí strachu a nedůvěry. Říká se tomu intimita. Může to být často i matoucí, protože lidé o tom moc informací nemají. Zamilovanost je chápána jako něco speciálního, co trvá chvíli a pak už ne. Zejména v dlouhodobém vztahu. Proč to napojení neobnovujeme, když je to tak skvělý pocit? No třeba o tom nevíme, nevíme jak. Nevíme, že se jedná o vědomý proces.

V dlouhodobém vztahu máme tendenci svá srdce zavírat ve snaze, ochránit se před zraněním, což úplně nejde, protože již samotná skutečnost ztráty intimity je zraňující. Můžeme ji kdykoli obnovit. Jednoduše. Vzájemným otevřením srdce jeden druhému. S důvěrou svěřit své pocity partnerovi a poslechnout si jeho upřímné pocity, vytváří intimitu. Vytváří souznění. Připadáme si spokojení a pochopeni. Cítíme se krásně.
Intimita nemůže vzniknout nikdy tam, kde je nedůvěra, lež a strach. Spousta vztahů krachuje na základě ztráty intimity. Doma se vám nedostává, tak hledáte jinde. Najdete člověka, se kterým intimitu prožijete. Myslíte si, že je to ten pravý. Ukončíte vztah na základě trvalých neshod, nebo spíše na základě nedostatku informací o intimitě a vrhnete se do dalšího, kde se s odstupem času ocitnete s pocitem nedostatku intimity, tedy koncem zamilovanosti a jste tam, kde jste byli.
Člověk si sebou z dětství nese různá zranění, proto pak tolik lidí v dospělosti má s intimitou problém. Bojí se otevřít své srdce, ovšem zavřené srdce není schopno zamilovanosti. I tak nám osud do cesty posílá lidi, kvůli kterým jsme ochotni srdce otevřít i s vědomím možného zranění. Proč to riskujeme, když to tak bolí? No možná proto, že láska i bolest naše srdce otevírá. A s otevřeným srdcem se dějí zázraky. Asi nás svět opravdu miluje bez podmínek, že se stará o to, aby naše srdce jednoho dne zůstalo již navždy otevřené.;-)
 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account