Mužské křestní jméno Ondřej pochází z Řecka. Jedná se o variantu mužského jména Andrej. Jména Ondřej i Andrej se vyvinula z řeckého jména Andreas a znamená „statečný”, „statný” nebo „mužný”.
Svátek sv. Ondřeje v poslední listopadový den určoval začátek adventu. Jako jediný adventní se uvádí v opatovnickém homiliáři z 12.století a tak vytvořil dojem, že je v rámci českých zemí nejstarší. Nejenom to, byl dokonce i nejoblíbenější a to proto, že je církevním patronem šťastných svateb a podle lidové tvorby dokonce patronem nevěst.
Je neodmyslitelně spojen s věštěním budoucnosti. Jeho svátek se proto spojoval s věštěním, které mělo svobodným dívkám prozradit, jak to vlastně bude s jejich svatbou. Možná právě proto je tento den vybrán na svátek muže, který představuje muže silného a statečného. Která nevěsta by chtěla vedle sebe muže slabého a zbabělého?
Ale jak přitáhnout do svého života toho správného muže?
Svatební věštby
Zatřásla – li dívka stromem či keřem a zaštěkal –li v té chvíli pes, věděla, z které strany má očekávat ženicha. To doprovázela jednoduchou říkankou : „ Svaty Ondřeju, ja stromem chvěju, abys mi ukázal, koho se naděju.“ (otázka zní – „Přijde zprava nebo zleva? Nebo přijde cestou přímou?“)
Obraz svého nastávajícího hledala na hladině vody ve studni, v zrcadle či v komíně. (Studni nemáme, ve zrcadle vidím sama sebe, tak nám už zbývá jenom ten komín. Neříká se, že kominíci přináší štěstí?)
O půlnoci zaklepala na kurník, a pokud se jí v odpověď jako první ozval kohout, měla se do roka vdát. (Prima, pošlu dcerku k sousedům budit slepice a kohouta. Budou mít velikou radost. Možná se dočkáme návštěvy místního policejního spolku.))
Z 18.století je popsán zvyk, při němž několik dívek položilo na lopatu kousek chleba. Který snědl pes jako první, ta se měla první vdát. Proto prý některé dívky podváděly a svůj kousek tajně namočily do sádla, aby byl pro psa lákavější. (Jak mazané.)
I na žábu došlo. Mrtvá žába se zahrabala do mraveniště, a pokud si dívka vytáhla kůstku v podobě háčku, byla pro mládence přitažlivá. Smůla byla, pokud našla plochý lopatkovitý tvar, to tomu bylo naopak (Pošlu dcerunku, aby šla nachytat několik žab. Té to nevadí, právě se pustila do studia přírodních věd, tak několik žabiček na preparaci snadno sežene. No jo, ale kde seženeme mraveniště? )
Chlapci a dívky upevnili malé svíčky do ořechových skořápek a pustili je na vodu (obvykle ve štoudvi v síni). Pokud se skořápky přiblížily, měli ti dva vytvořit manželský pár, pokud nějaká svíčka zhasla, ten, komu patřila, měl zemřít. (Ach, ty krutý venkove. Buď svatba, nebo zemřu! Naštěstí jsou zde i jiné možnosti – třeba vlastní seberealizace nebo studium).
Večer napsala dívka jména tří chlapců na papírky a uložila je pod polštář. Ráno po probuzení vytáhla namátkou jeden z nich a přečetla si jméno ženicha. (Důležité je spát sama, protože by se dotyčný spící vedle mohl cítit dotřen, pokud by objevil, že si pod polštářem ještě tajně myslíte na dva další. To by byl průšvih.)
Mimochodem – věděli jste, že sny ze svatoondřejské noci mají kouzelnou moc a že se vyplní?
Zatřásla – li dívka stromem či keřem a zaštěkal –li v té chvíli pes, věděla, z které strany má očekávat ženicha. To doprovázela jednoduchou říkankou : „ Svaty Ondřeju, ja stromem chvěju, abys mi ukázal, koho se naděju.“ (otázka zní – „Přijde zprava nebo zleva? Nebo přijde cestou přímou?“)
Obraz svého nastávajícího hledala na hladině vody ve studni, v zrcadle či v komíně. (Studni nemáme, ve zrcadle vidím sama sebe, tak nám už zbývá jenom ten komín. Neříká se, že kominíci přináší štěstí?)
O půlnoci zaklepala na kurník, a pokud se jí v odpověď jako první ozval kohout, měla se do roka vdát. (Prima, pošlu dcerku k sousedům budit slepice a kohouta. Budou mít velikou radost. Možná se dočkáme návštěvy místního policejního spolku.))
Z 18.století je popsán zvyk, při němž několik dívek položilo na lopatu kousek chleba. Který snědl pes jako první, ta se měla první vdát. Proto prý některé dívky podváděly a svůj kousek tajně namočily do sádla, aby byl pro psa lákavější. (Jak mazané.)
I na žábu došlo. Mrtvá žába se zahrabala do mraveniště, a pokud si dívka vytáhla kůstku v podobě háčku, byla pro mládence přitažlivá. Smůla byla, pokud našla plochý lopatkovitý tvar, to tomu bylo naopak (Pošlu dcerunku, aby šla nachytat několik žab. Té to nevadí, právě se pustila do studia přírodních věd, tak několik žabiček na preparaci snadno sežene. No jo, ale kde seženeme mraveniště? )
Chlapci a dívky upevnili malé svíčky do ořechových skořápek a pustili je na vodu (obvykle ve štoudvi v síni). Pokud se skořápky přiblížily, měli ti dva vytvořit manželský pár, pokud nějaká svíčka zhasla, ten, komu patřila, měl zemřít. (Ach, ty krutý venkove. Buď svatba, nebo zemřu! Naštěstí jsou zde i jiné možnosti – třeba vlastní seberealizace nebo studium).
Večer napsala dívka jména tří chlapců na papírky a uložila je pod polštář. Ráno po probuzení vytáhla namátkou jeden z nich a přečetla si jméno ženicha. (Důležité je spát sama, protože by se dotyčný spící vedle mohl cítit dotřen, pokud by objevil, že si pod polštářem ještě tajně myslíte na dva další. To by byl průšvih.)
Mimochodem – věděli jste, že sny ze svatoondřejské noci mají kouzelnou moc a že se vyplní?
