Chtěla bych dnes poděkovat.
Začnu tím, že poděkuji všem, kteří mně kdy nějakým způsobem ublížili. Lidem, kteří mně tak moc překvapili, až mi srdce bolestí málem puklo. Těm, kteří jsou plni zloby a umí jen škodit. Ranili, a nejvíce asi ti, kterým jsem důvěřovala a myslela si, že je znám. Díky nim si uvědomuji, jak jsem vděčná, že jsem se narodila se srdcem dobrým. Že mně rodiče dobře vychovali a že se můžu každé ráno podívat s klidným svědomím do zrcadla a mít se ráda.
A chci mnohokrát poděkovat těm, kteří mně naopak překvapují svojí dobrotou nebo ochotou pomoci, bez toho, abych je žádala. A že to dělají mnohdy i lidé, které třeba ani nemám ve své blízkosti, kteří tak činí nezištně, jen tak, že mně mají rádi, protože chtějí… Dokáží mne potěšit tak, že se mi dojetím stahuje hrdlo a nemůžu jim v tu chvíli ani dostatečně poděkovat, neboť jsem ve velkých rozpacích. Mám dnes velkou potřebu vám všem poděkovat. Bez toho, abych jmenovala, protože vy dobří i vy nedobří, vy víte komu tato slova patří. Děkuji za ty, které jsem poznala a už v mém životě z nějakého důvodu nejsou, za ty, kteří teď se mnou blízko či dalekou jsou, i za ty, které mi ještě osud do života přivede. Děkuji!
