Často se můžeme setkat s takovým názorem, že nám druzí zrcadlí to, jak vnímáme sami sebe. Ano, to je pravda.
Druzí si k nám dovolí to, co jim sami dovolíme. To je rovněž pravda. Souhlasíte?
V konečném důsledku je to v některých případech o přijetí toho, že primární záměr daného vztahu pro všechny zúčastněné (partnerský, přátelský, pracovní, rodinný vztah) byl naplněn a je třeba jít dál. Nalézt odvahu a způsob, jak vystoupit ze zacykleného kruhu, abychom v plné síle započali nový cyklus v našich životech.
Odejít neznamená vzdát se, ani utéct, tento krok je často spojen se záchranou vlastního světla, s nejvyšší péčí, kterou sobě můžeme dát. A tak pokud opouštíme nebo jsme byli opuštěni, vždy je to pro dobro všech.
Záleží na každém, jak dalece je schopen pustit se starého a dávno přežitého. Změnit postoj související se lpěním na minulosti, jež dusí a svírá nitro v bolesti.
S ohledem na osobní příběh každého z nás je pochopitelné, že tyto nevyhnutelné situace jsou spojeny s bolestí, která by v případě kontrolované udržitelnosti skrytě ovlivňovala daný vztah v jeho trvání.
Časem intuitivně poznáme, jaké vztahy chceme a máme sílu vyživovat. Časem poznáme a najdeme sílu, jakých vztahů se chceme a potřebujeme vzdát, aby nám přestali brát sílu.
*heart*
Veronika
