100

Večerní zamyšlení nad koronavirem.
 
Všichni nám říkají, že nemáme panikařit.
Že o nic nejde, že taková klasická chřipka je daleko horší. Tak pak si říkám, kde jsou všechny ty desinfekce, těstoviny a konzervy, proč to mizí v obchodech? Proč dnes zavřeli bazén, ale před obchodem s jídlem je parkoviště k prasknutí a v obchodě? No hlava na hlavě. Ráj všech virů. Do kina se bojíme, ale nakoupit, to jo, to jdeme.
Ale já teda ne. My na naší vesničce máme kromě jiného malý obchůdek, takový garážový krámeček, ale tam fronty nejsou a to základní se tam najde taky. No je fakt, že minulý pátek tam měl majitel 3 konzervy, mlíko, jogurt, kočkám granule – prostě všechno, co potřebujeme. I když v omezeném stavu. Dobře se tu parkuje, tak proč zbytečně jezdit do nějakého většího města.
Dnes nám bylo sděleno, že se zavírají školy. Naše dcera má sice jarní prázdniny, tak že o 3 dny zamešká méně učiva. Ale i tak, bude to boj. Určitě by nejraději snídala oběd, pak letem světem projela učivo a následně jupí autobusem pryč za kamarády. Ale právě nastává prostor k tomu, aby se děti ukázaly, jakou mají schopnost sebeučení, seberealizace a chtít něco dokázat z vlastní vůle. A od toho jsme tu my rodiče, kteří je budeme podporovat (od rána do večera nutit), motivovat (jak se nebudeš doma učit – propadneš) a nakonec vydírat (když ukážeš, že jsi se nedokázal nebo o co hůř nechtěl doma učit v době krize za bojových leč domácích podmínek), pak nepatříš na střední školu. Svět je nekompromisní a tvrdý, musíš ukázat, co v tobě je.
Pravda, nejsou to asi moderní či výchovné metody, ale my jsme jen rodiče, kteří vedle svých pracovních povinností a mimo školské vzdělání se rádi ač zaskočeně uchopíme toho náročného učitelského řemesla.
Ovšem my rodiče s velikánskou výhodou. My na rozdíl od učitelů můžeme užít jiných výše zmíněných učebních (někdy lehce nátlakových) metod.
No dnes jsem si již zakázala příval katastrofických zpráv, ale nechtěně jsem zaslechla, že opatření proti koronaviru se spíše budou zpřísňovat než mírnit.
No milé dámy, spíše mámy a také tátové, babičky a dědové. Omrkněte pro jistou svoje spíše.
Já jsem to právě učinila a zjistila jsem, že kromě kelímku červené čočky, jedné strouhánky a mouky, hnědé čočky a jedné sklenice nějakých fazolí, dvou sáčků těstovin a rýže, po pytlíku cukru a soli…jsem celkem nezásobená.
Něco se najde v mrazícím boxu, voda ta nám teče a snad zůstane pitná. Máme slepičky, vajíčka snad budou, a ještě máme sklep, jo tak ty loňské cukety a dýně teda bohužel nevydržely – a to jsme se tak těšili na dýňovou polévku?  Ale pozor, je tu ještě sáček (ne pytel) ale sáček brambor. No a pokud bude teplo, jak meteorologové hlásí na tento čtvrtek 20°C, tak sláva globálnímu oteplování. Budou brzy i kopřivy. Jsem přesvědčena, že v pohodě všichni všechno zvládneme a hlady neumřeme. A možná i nedobrovolně si dáme konečně ten jarní detox.
Ovšem co jsem ve výčtu mých vrchovatých zásob nenašla? Sušená meduňka, třezalka, červené víno. Pro boha, to je stejně důležité, jako prášky na uklidnění, či prášky proti vysokému tlaku.
Tak že, vážení, kdo potřebuje, vydejte se tím vaším směrem, kdo musí tak ještě do lékárny či čajovny a kdo může nebo my ostatní, tak pak do vinotéky.
Ták a teď už vím, že i přes řádění koronaviru, přes uzavření škol, i hrozbu rodinné karantény, MY VŠICHNI V POHODĚ PŘEŽIJEME.(pevné nervy)
M.
 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account