Někdy je fajn vzít do ruky tužku a jen poslouchat, co mysl říká. Myšlenky jsou někdy pěkně prolhané mrchy. Nemůžeme jim všechno věřit. Je fajn myslet, ale není fajn nechat se za živa sežrat milionem rozzuřených myšlenek útočících na naše pocity. Hlava diktuje a vy zapisujete. Je to trochu zvláštní pocit, poslouchat svoje myšlenky, no třeba se něco dozvíte. Něco zásadního. 😉
Nepřemýšlet, jenom poslouchat, co říká hlava a zapisovat si to. To je celý princip automatického psaní.
Mě třeba hlava řekla tohle:
Až budu odcházet, budeš tam se mnou. Vidím, jak máš sluchátka na uších a v nich svůj svět, sluší ti to. A děkuji za ten zážitek, jak podržel si mou mysl živou. Podívej se prosím, chci se utopit v hloubce tvých hnědých očí. Je v nich tajemství. Jsem v nich já, kousek mojí duše. Ztracená. Teď, když odcházím, už mi nechybí. Ten kousek ti tak moc sluší, bez něj bys nebyl kompletní. Chci se jenom kochat tím pohledem na tebe. Jsi úžasný, miluji ten pocit, co mi dáváš….
