Jednoho dne jdeš vybrat poštu a ve schránce najdeš barevnou vstupenku. VIP vstupenku do vlastního života.
Rázem stojíš u otevřené vstupní brány. V dáli slyšíš zvuk horské dráhy a vůni atmosféry letního večeru. Kolik štěstí máš, že zrovna ty můžeš vstoupit. Vděčnost a vzrušení nesou na křídlech motýli. Cítíš je ve svém břiše, zběsile poletují a nemohou se dočkat, až je vypustíš. S nadšením se rozebíháš dovnitř a ve vzduchu je cítit dobrodružství. Vidíš spoustu lidí, jak hrají hry, jak se baví. Vnímáš je a jdeš dál, jdeš parkem dál a jsi fascinován tou rozmanitostí, ruchem a hudbou kolem sebe. Všichni si hrají a ty nemůžeš uvěřit, že jsi tady taky.
Jsi na opravdu rušném místě, ale jakoby se tě to netýkalo. Vnímáš vše kolem, ale jakoby jsi tam nebyl. Jakoby jsi byl pouhým pozorovatelem. Vidíš všechny ty lidi při jejich hrách a víš, že jsou to jejich hry. Dobře víš, že nemůžeš vstoupit do hry, když sám nechceš.
Jdeš dál parkem. Jedna hra se ti moc zalíbí, tak jdeš blíž, začneš hrát. Lidé tě vítají s nadšením a radostí. Připojil ses totiž k lidem, které baví stejná hra. Až budeš mít dost, rozloučíš se a jdeš dál. Připojíš se k jiné hře. Takto trávíš svůj čas v parku až do chvíle, než vymyslíš svou vlastní hru.
Začneš ji hrát a najednou se k tobě připojí jiní lidé, kterým se ta tvoje hra náramně líbí. Hraješ si svou vlastní hru s lidmi, které baví. Je ti skvěle, už snad ani nemůže být líp, až do chvíle, než se k tobě připojí člověk, který tvou hru doplní o kousek dokonalosti, o kterém jsi ani netušil, že by mohl v tak bezchybné hře chybět…
