Soudce: “To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.”
Muž: “Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.”
Soudce: “Vždyť to, co nám teď říkáte, vám ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.”
Nato se muž rozhovořil: “Odehrálo se to následovně. Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má dvě děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten 12letý měří 80 cm a ten 19letý 90 cm. Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: “V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.”
Já říkám: “Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.” “Ne”, říká moje žena, “pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.”
Já říkám: “To je pigment.” “Ne,” říká moje žena, “pigment je to, na co psali staří Římané.”
Já říkám: “To je pergamen!” “Ne”, říká moje žena, “pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí….“
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec.
Tedy moje žena: “Miláčku, koukni se, co zde stojí!” Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: “Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.” Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: “Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text.
Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.” “Ne”, říká moje žena, ” to musíš překládat doslovně: La Marquise- slunečník, Pompadour – kabelka, la Maitresse – učitelka, Louis XV -pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis je pasák prostitutek). “Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře.”
Já říkám: “Ty myslíš lektora.” “Ne,” říká moje žena, “lektor byl antický řecký hrdina.”
Já říkám: “To byl Hektor a ten byl z Tróje.” “Ne,” říká moje žena, “Hektor je plošná míra.”
Já říkám: “To je hektar.” “Ne,” říká moje žena, “Hektar je nápoj bohů.”
Já říkám: “To je nektar.” “Ne”, říká moje žena, “Nektar je řeka v jižním Německu.”Já říkám: “To je Neckar.”
Moje žena: “Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo.”
Já říkám: “To se jmenuje duet.” “Ne”, říká moje žena, “duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.”
Já říkám: “To je duel. “Ne,” říká moje žena, “duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak.”
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil…..”
Nastala chvíle mlčení.
Poté soudce vstal a vyřkl ortel: “Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora…“
