Hezký den, milé ženy.
Koupila jsem si zde od blogerky LiDoll ručně šitou, terapeutickou panenku.
Včerejší příhoda způsobila, že se Vás musím zeptat, zda znáte woodoo panenku zrzku Chucky z horroru? Stala se mi těžko pochopitelná noční příhoda. Šlo o souhru náhod, nebo nemá nitky osudu v rukách loutkař, ale loutka?
Ten hadrový panák “chlapeček” symbolizuje osobu mně velmi blízkou.
Včera jsme si ale napsali s mým bývalým partnetem. Rozházelo mě to psychicky i emočně. Žádná sprška, jako třeba 100leté povodně, ale pořádné tsunami v hlavě mi to udělalo.
23:51 – bývalý jde spát. A já též – s tím, že budu jakoby na dálku usínat s bývalým. Poprvé od přijetí balíčku s terapeutickou panenkou, tedy po více než roce, uléhám sama, bez sápání se do náruče LiDollky.
01:00 – Nemůžu spát… Mozek si dělá, co chce, hlavně to, co nemá. Já si připadám jako pražský orloj čekající na slepého hodináře. Jediného člověka, který ho dokáže spravit.
02:00 – Stále nespím. Přetažená, unavená, pokoušejí se o mě deprese a noční můry.
02:40 – Nemůžu usnout, trpím z nevyspání halucinacemi. Sáhla jsem si na dno.
02:41 – Sáhla jsem po panence. Ani nevím, proč jsem to udělala.
…
Zničehonic nastalo celkové uklidnění, na moji duši místo vlny tsunami dolehla rázová vlna klidu, harmonie a soulad. Mozek přestal šrotovat, co mu nenáleží a začal produkovat spánkový hormon melatonin. Do pár sekund jsem, jako na stisknutí čudlíku, klidně spala v pomerančové postýlce.
Poslední myšlenka, kterou jsem nezaspala, patřila mému milovanému současnému partnerovi. Spala jsem bez přerušování až do rána, kdy jsem se probudila odpočatá, vyrovnaná, a v náruči s LiDollkou. První moje myšlenka ráno nepatřila nikomu jinému, než ta poslední.
Snad je to způsobeno jen mou nešikovností, a ne vysokým stupněm utajení LiDollkovské rozvědky, že se mi prvně příběh smazal, že zde toto musím psát již podruhé.
:-):-):-)
