Dne 27. května v 15 hodin bude na Hlavním nádraží slavnostně odhalen další památník pro připomenutí tzv. Wintonových dětí.
Na prvním nástupišti je již sousoší Flor Kentové představující sira Nicholase Wintona s dětmi odjíždějícími v roce 1939 do Anglie. Jedná se o sousoší tří postav, které jsou vymodelované podle skutečných osob – Nicholase Wintona, vnučky jednoho ze zachráněných dětí a chlapce, podobajícího se tříletému Hansimu, jenž přijel posledním vlakem do Anglie, bohužel však po několika dnech zemřel.
V té době pouze třicetiletý Nicholas Winton zorganizoval vypravení osmi vlaků, kterými odjelo celkem 669 dětí. Jejich příbuzní,
kteří zůstali v Československu, až na výjimky, válku nepřežili.
Sochařka Flor Kentová se narodila ve Venezuele, žije v Londýně a dlouhodobě se zajímá o předválečné akce na záchranu židovských dětí
Sir Nicholas Winton zemřel ve věku 106 let v roce 2015.
Nyní přibude na nádraží Památník rozloučení – dětské ruce přitisknuté na skla oken či dveří vlaku, který odjížděl do neznáma.
Odvaha rodičů děti poslat pryč.
Iniciátorkami projektu jsou Zuzana Marešová a lady Milena Grenfell – Baines, známá i jako lady remoska, neboť se v Anglii zasloužila o propagaci české remosky, jedny ze zachráněných dětí. Návrh pomníku s názvem Rozloučení vypracoval Stuart Mason, autorem skleněné výzdoby je sklář Jan Huňát. Bronzová plastika bude mít podobu dveří do vlakového kupé se skleněnou výplní, na které budou z jedné strany otisky rukou rodičů a ze strany druhé otisky dětských dlaní.
Projekt ROZLOUCENI je úmysl „Wintonových dětí“ uctít památku svých rodičů postavením památníku, který připomene jejich odvahu posadit své dětí do vlaků, rozloučit se s nimi a poslat je do neznáma, aby jim zachránili životy. Touto myšlenkou přišel již před dvěma léty Hugo Marom (Meisl), jenže než se toho nápadu někdo ujal a než se začalo na tom pracovat uběhla dlouhá doba a nás „dětí“ rapidně ubývá. Proto se nás hrstka, žijící v Česku, vedena Lady Milenou Grenfell-Baines (roz. Fleischmannová) z Anglie rozhodla co nejrychleji projekt dokončit.
Proč najednou památník rodičům? Sir Nicholas Winton, člověk, který svým vskutku neobyčejným lidumilným činem zorganizoval a zajistil odvoz 669 nejen židovských dětí z tehdy nacisty ohroženého Československa, si zasloužil všechny pocty, vyznamenání , uznání a poděkování, kterého se mu za života dostalo a – i po jeho smrti v úctyhodném věku 106 let – stále dostává.
Jenže ze všech těch díků, uznání a obdivu se nějak vytratila úloha našich rodičů, jejich sebezapření a obětavá láska, se kterou nás s těžkým srdcem a ještě větším strachem v roce 1939 posadili do tzv. Wintonových vlaků a loučili se s námi, aniž tušili kdy a jestli se ještě sejdeme a jaký bude jejich vlastní osud.
Domníváme se, že jejich obrovská odvaha pustit své dítě do světa byla projevem největším nesobecké lásky a proto je chceme uctít a – byť opožděně – vyjádřit jim naši nejhlubší vděčnost, že nám darovali život po druhé.
Památník, nazvaný ROZLOUČENÍ, představující dveře vlaku vyvedené z bronzu na podstavci, na kterém bude plaketa s krátkým textem. Na okně dveří budou skleněné odlitky rukou rodičů z jedné strany a dětí z druhé strany.
Díky souhlasu Českých Drah bude památník umístěn v prostorách Hlavního nádraží v Praze, odkud většina vlaků s dětmi odjížděla.
Památník Rozloučení věnovaný rodičům Wintonových dětí odhalí tedy již 27. května na pražském hlavním nádraží lady Milena Grenfell-Bainesová – poslední z Wintonových dětí a lady Remoska.
