Občas mě děsí, jak obyčejný život žiju. Skončila jsem školu, začala pracovat. Po pěti letech vztahu s myslivcem koupila dům, ve kterém spolu žijeme. Teď čekáme dítě. Budeme se o něj pár let starat. Dítě vyroste, možná přijde další. Pak budu čekat na vnoučata a na smrt. Nikde jsem nebyla, nic nezažila. Jen život. Nemám spoustu přátel, nemám spoustu známých. Nemám zážitky o kterých bych vyprávěla. Je mi dvacet pět let. Čtvrt století mám za sebou. O dobrodružstvích jen čtu, spoustu času trávím naprostým nicneděláním.
Občas mě děsí jak moc se nad svým životem rouhám. Mám báječnou rodinu, která se o mě stará a na kterou se můžu spolehnout. Chodím, cítím, mluvím a sylším. Vidím. Jsem mladá, život před sebou. Mám hodného myslivce, který nepije ani mě nemlátí. Mám domov, pejsky a hodné sousedy. Mám pár dobrých přátel. Mám práci. Jediný můj dluh je hypotéka. Jsem nemocná, přesto těhotná. Na první bouchnutí se nám podařilo otěhotnět. Neuvěřitelný štěstí!
