Po dlouhé době mám konečně čas sama na sebe. Už to bylo potřeba jako sůl. Celý minulý týden kolotoč. Ráno vyprovodit dítě do školy, domů navařit, rychle na rehabilitace. Po nich na zaslouženou kávu a zákusek, vyřídit všechny maily a rychle zpět domů, vzít dítě ven ať může muž v klidu dospat před noční (je neuvěřitelnou oporou). V devět večer jsem měla půlnoc. Jeden den mě dcera musela doprovodit. Kdybyste viděli, jak se hodně moc snažila, aby byla hodná. Celou dobu poctivě seděla, proto nechápu, proč odcházela mokrá. Za tu snahu jsme šly na zákusek a horkou čokoládu. Samozřejmě měla velké oči a vybrala si největší zákusek. Ne že by mi to dojídání vadilo. Později jsem nenápadně zabrousila na téma šetření.
Sobotu jsme měly vysloveně holčičí. Nákup bot, oblečení a následně delší procházka až domů. Doma jsme zasadily semínka rajčat (začíná období, kdy se ložnice tváří jako skleník, ale jen do půlky května), vyrobily skleničky přání. Dcera je vyrobila, já jen sloužila jako náhradní ruka. Do těchto skleniček píšeme svá přání (drobnosti, to co se nedá koupit, kromě kin a podobně). A když někdo chce udělat radost, vytáhne si z dané skleničky přání. Chlap byl z nápadu nadšený. Dítě ji má již plnou a na všech přání vypsané nové panáčky LPS. Neděle byla pouze v rodinném duchu. Prošli jsme se pěšky až za centrum Ostravy. Dcera jela celou dobu na kole. V centru jsme si zašli na oběd a chvíli poseděli v parku s kamarády. Přesněji to vypadlo tak, že jsme vzaly na procházku své muže a dítě. Dcera byla nadšená stejně jako naši muži a po 30 km procházce měla energie na rozdávání. Jako jediná. I to kolo vypadalo, že se každou chvíli rozpadne. Po opláchnutí od bahna bylo o polovinu lehčí. *smile*
Dnešní ráno jsem opouštěla domov, kdy všichni ještě spali. Letos mám první úkol. Naučit se snídat hned ráno. V poledne, jak muž odešel do práce, jsem si uvařila kávu a dala si na ní 2 karamelové oplatky. Ano dvě najednou. Nikdo mi je neujídá, nikdo mi u toho nemačká pupek (za toto si můžu sama, začala jsem s tím). Nikdo nebyl semnou nakoupit, takže nejsou důkazy 😎 Miluji ty chvilky, kdy jsem jen já a mé myšlenky. V tichu a nerušeně.
