Někdy se cítím jako ten bodlák/ třeba teď/ a jindy jako motýl. Osobně mi bodláky nevadí. Líbí se mi barva květů, jen si do nich nemusím zrovna sednout*smile*
Tak že, bodlák je pichlavej plevel, který nikdo na zahradě nechce. Má ostny a píchá. Je to tak? Tenhle názor, bude mít asi většina zahrádkářů.
Na stranu druhou- bodlák je květina, kterou motýli milují. Našla jsem bezpočet obrázků, které to dokazují. Bodlák,ať se nám to líbí nebo ne, je prostě květina a to …mu nikdo neodpáře, stejně jako ty ostny.
Někdy na sebe, my lidé, nahlížíme jako na ten pichlavej bodlák. Díváme se na své ostny, vidíme nenávist pěstitelů ušlechtilých rostlin, nenávidíme to, že kveteme fialově a chceme být třeba jako lilie. Bílá s hladkými stonky i listy. A jsme nešťastní/nešťastné/.
A tak : když se budeme cítit jako ten bodlák, uvědomme si, že motýli nás milují a ty ostatní k životu nepotřebujeme.
Obklopme se motýli a mějme se rádi takoví, jací jsme.*heart*
