Otto Lackovič se narodil 5. dubna 1927 ve slovenském Hlohovci u Trnavy. Narodil se do slovenské chudé rodiny, kde žil s babičkou, ovdovělou matkou a starším bratrem. Již od mládí měl velmi rád film a divadlo, které si poprvé vyzkoušel jako ochotník za studií. Odešel se však učit na strojního zámečníka do Nitry, ale v průběhu Slovenského národního povstání byl těžce raněn a několik týdnů ležel v nemocnici.
Svoji divadelní dráhu započal v baletu a v opeře, kde měl příležitost zaskakovat i v sólových partech. Později však přes operetního mladokomika přešel natrvalo k činohře. Působil ve slovenských scénách v Nitře (1945 – 1946), Michalovcích (1946 – 1947), Prešově (1947 – 1952) a také Žilině (1954 – 1955). Kvůli nabídkám českých filmařů a politickým důvodům odešel 1955 natrvalo do Prahy, kde vystupoval v Divadle ABC (1955 – 1962) a od roku 1962 v Městských divadlech pražských, ze kterých odešel už začátkem 90. let na odpočinek. I v penzi vystupoval v Trávníčkově Divadle Skelet a Divadle na Jezerce.
Lackovič často vytvářel různé negativní postavy, blázny či zločince. Svou hřmotnou a snědší postavou inklinoval k postavám nebojácných hrdinů, odvážných mladíků a často také cikánů (které si často ztvárnil i před filmovou kamerou). Později (za svého doživotního pobytu v Praze) postavy obohacoval také svou precizní znalostí rodné slovenštiny.
Jako jeden z mála herců nezískal v době totality žádné ze státních vyznamenání. V 90. letech se stal nositelem Ceny Senior Prix (1996) a za celoživotní mistrovství v dabingu Ceny Františka Filipovského (2005). Otto Lackovič, který jako velký kuřák trpěl ke konci života rakovinou plic, zemřel v pražské nemocnici 4. února 2008 v 80 letech.
