František Kovářík byl český herec, pro mnohé z nás nezapomenutelný profesor Hrbolek z českého filmu Marečku, podejte mi pero!
Narodil se 1. října roku 1886 v Plzni v rodině kameníka, měl sedm sourozenců. Toto řemeslo chtěl původně převzít po otci, ale zápal plic nasměroval jeho životní plány k jinému řemeslu a vyučil se zámečníkem. V sedmnácti letech odešel hledat štěstí do USA, kde vykonával různé pomocné práce, zároveň ale začal hrát divadlo. Připojil se k českým společnostem, které hrály pro krajany a když do Spojených států zavítala slavná herečka Marie Zieglerová, byl jejím jevištním partnerem.
V roce 1908 se vrátil do Čech a v následujících pěti letech vystřídal angažmá u několika kočovných divadelních společností, krátce před první světovou válkou získal první stálé angažmá ve Švandově divadle v Praze (1913-1915). Tehdy se také poprvé objevil ve filmu, kdy debutoval nevelkou postavou holiče v komedii PAN PROFESOR, NEPŘÍTEL ŽEN (1913); tento snímek se ale nedochoval.
Po druhé světové válce Kovářík nakrátko opustil Vinohradské divadlo a podílel se na vzniku scény Činohra 5. května, zároveň působil v zájezdové skupině Jindřicha Plachty (Divadlo pod Plachtou). V letech 1947-1949 byl pak uměleckým ředitelem Pražského divadla pro mládež, které v té době fungovalo pod hlavičkou Vinohradského divadla. Do Divadla na Vinohradech (respektive tehdy Ústředního divadla čs. armády) se nakonec v roce 1949 a setrval zde posledních deset let své jevištní dráhy až do odchodu na penzi (1959).
Pokračoval i v práci pro film, nadále vytvářel postavy venkovských staříků, zřídka i jiné typy postav, například učitelů nebo starých dělníků. Ještě v padesátých letech točil i několikrát ročně, až později se jeho filmografie začala početně snižovat. Můžeme jej zaznamenat v legendární pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA (1952) nebo v dodnes populární veselohře HUDBA Z MARSU (1955), hrál ale i v řadě dnes již zapomenutých filmů. V pozdějších letech navázal také spolupráci s televizí a účinkoval například v pohádkách nebo seriálech (KAMARÁDI, 1969; PAN TAU, 1970; BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 1975). Mimořádná vitalita umožnila Františku Kováříkovi objevovat se před kamerou až do velmi vysokého věku.
František Kovářík patřil mezi pokračovatele tradice českého lidového herectví. Přátelé mu říkali „boží člověk“ nebo dokonce „svatý muž“, protože byl nesmírně dobrý, laskavý a skromný. O svém životě napsal knihu Kudy všudy za divadlem (1982). Z divadelních rolí vynikl např. jako Luka (Maxim Gorkij: Na dně) nebo jako Lízal (Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša).
František Kovářík zemřel 1. října 1984 v den svých 98. narozenin a pouhé dva roky po své poslední filmové roli (FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE, 1982). Kromě práce pro divadlo, film a televizi je na místě připomenout i jeho vystoupení před rozhlasovým mikrofonem, namluvil například desetidílný cyklus vlastních vzpomínek. Napsal také memoárovou knihu Kudy všudy za divadlem (1982). Vedle dvou státních vyznamenání získaných od komunistického režimu byl František Kovářík jmenován také Zasloužilým a Národním umělcem.
