Dneska jsem měla jeden z těch rozhovorů, které začínají naprosto nevinně, ale skončí větou, která vás donutí se zamyslet nad tím, co je na vás špatně.
Oběd někdy bývá chvíle, kdy se s kolegy bavíme i o jiných, než pracovních věcech. Téma k hovoru se různí, jen začátkem prosince bývá přirozeně jen jedno – VÁNOCE!
Tak třeba dneska – povídala jsem si s kolegyněmi o tom krásném a neřízeném chaosu, který nás čeká. A jen tak mimochodem jsem se zmínila, že se už peču vánoční cukroví a o víkendu to dorazím a že mě to i baví. Ano, čtete správně, baví mě to.
Protože já prostě ráda i vařím i peču. Je to chvíle, kdy se dívám ne vánoční filmy, přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta a pálím svíčku za svíčkou, prostě si to dělám hezký.
Kolegyně na mě upřela jeden z těch profesionálně zkoumavých pohledů, které občas používáme. A pak se… usmála. „Víte,“ řekla, „já si Vás nějak při pečení nedokážu představit.“
Upřímně, netuším, jestli si kolegyně myslí, že neumím držet vařečku, nebo jestli mám prostě takový ředitelský výraz, že i mouka by se přede mnou sama srovnala do latě 🙂 Ale víte co? Já jsem ředitelka.
To znamená, že zvládám i domácí povinnosti, i když u toho občas vypadám jako někdo, kdo se snaží zachránit povodeň utěrkou.
Ano, někdy mám při pečení zapatlaný telefon, protože mezitím řeším tři e-maily, jedno rozhodnutí a dva telefony.
Ale jinak v tom mám systém:
- Těsto hnětu rychlostí, kterou by mi záviděl i robotický kuchyňský pomocník.
- Linecké vykrajuji strategicky, jako když píšeme Strategický plán na tři roky dopředu, tedy s vojenskou přesností a modlitbou v srdci, že se to musí povést.
- Perníčky peču tak rychle, že kdyby existoval světový rekord v multitaskingu mezi troubou a Webexem, mám doma už dávno diplom.
- Zdobení cukroví a perníčků je jako můj krasopisný podpis na nejvyšší bankovní příkaz.
Uznávám, možná nevypadám jako někdo, kdo tráví večery v zástěře s cukrem ve vlasech. Ale to ještě neznamená, že neumím rozjet vánoční maraton… tedy pečení… když je potřeba 🙂
A jestli si mě moje kolegyně nedokáže představit, jak peču?
Nevadí. Příště ji přiberu! Já si to umím představit víc než dobře.
Protože být šílenou ředitelkou znamená umět všechno:
řešit, řídit, péct, vařit, napravovat, fungovat… a občas i otírat telefon od těsta.
No a právě teď víte, proč jsem šílená… 🙂
Foto: se souhlasem Lenky Kohoutové
