Se zvířaty je ta potíž, že mají svou hlavu. Samozřejmě vedle té, která jim pevně sedí na krku. Jenže tato bývá někdy pevnější. Nebo přinejmenším je její pevnost podrobována zkouškám různého druhu. Někdy tou hlavou jdou zvířata proti jinému zvířeti. Nebo proti stromu. Nebo proti zdi. Nebo proti kamionu.
Jako takový Diego alias kohout sebevrah, jenž rád, jak již někteří víte, pravidelně vybíhá z bezpečí rozsáhlé zahrady na nebezpečnou silnici, z níž si vytváří vlastní promenádu. Ačkoliv mu v záplavě zeleně a stromků a keřů rozhodně nemůže chybět prostor pro výběh. Zato mu zřejmě chybí vzrušení elektrizující v tenkých pařátech, dobrodružné kličkování mezi vyděšenými auty, která dávají svůj šok najevo troubením, a zvuk překvapených pneumatik, co se při prudkém brzdění pálí o asfalt a sdírají si kůži. A v neposlední řadě lítajícího peří, jako když se škube opeřenec k porcování.
Nedávno jsme s manželem opět zavítali na tchánovu zahradu, abychom s ním a jeho partnerkou poseděli u oběda, jenž nebyl pouze dobrý, ba přímo vynikající, sytý a lahodný, takový, jaký žaludek za neslyšného pomlaskávání uvítá. Ostatně jako vždy, když jsme pozváni. A že jsme zváni často, za což jsme rádi. Po polévce, která zahřála v krku, a svíčkové, která rozmlsá jazyk, jsme ujídali perník (ten, co se vyrábí z těsta a je zbarven dohněda) a usrkávali kávu, protože den bez kávy je jako dort bez polevy. Pouze dobrý, nikoliv vynikající.
Po celou dobu se nám pod nohama pletly kočky, které se pro změnu pletou mně. Vzhledem i jmény. Jedna se objevila hnedle potom, co jsme se usadili u stolu a já tchánově partnerce předala plech s upečeným perníkem a s poctivou čokoládovou čepicí, jenž skončil na skříni a vzápětí na něm skončily kočičí tlapky, poněvadž se po něm dotyčná kočka, která přichvátala z venku, prošla jako po měkkém běhounu.
V koutech nezůstala ani hravá a den za dnem sílící koťata, která se po celou dobu návštěvy ukazovala jako pravé šelmy. Do domku ve svých malých tlamičkách tahala jednu myšku vedle druhé a poté si na nich pochutnávala, jako by to byla delikatesa z pětihvězdičkové restaurace.
Kočky a koťata, ty nejlepší pastičky na myši.
Přesto tu někdo ze zvířecího osazenstva chyběl.
„A kde je Diego?“ zajímala jsem se o hrdinu z předchozí návštěvy, od našeho příjezdu nebyl ani vidět, ani slyšet. A Diego není tak skromný, aby se dobrovolně držel v ústraní. Zvlášť když se může předvést. Vlastně i tehdy, když nemůže.
„Poměřoval svoji velikost s kamionem. Tak jsme ho zavřeli na samotku,“ odpověděl mi tchán.
Nakrčila jsem obočí a povzdychla si. „Aha.“
„Teď je ve skleníku. Hraje si tam na Monte Christa. Snaží se podhrabat,“ dodal.
Takže vedle kohouta sebevraha je to ještě kohout intelektuál. Čeho se od něj ještě nedočkáme?
Diego ani tentokrát nezklamal.
Pardon. Monte Diego.
AKM
Foto: Pixabay
Anetko, prima..chichi. Už se těším na další kousky Diega nebo koček 🙂 .
No a svíčková nebo perník, to taky milujeme, ale moc často nedělám, přeci jen to má do zdravé stravy, kterou se snažíme s manželem jíst, daleko. Ale nic o tom, že bych si to s chutí nedala.
Leničko, děkuji! 🙂 Ano, Diego a kočičky… Uvidíme, co si ještě připraví… 😀 A to my si s manželem rádi dáváme. Myslím to sladké. 😀 Zrovna dnes jsem pekla kakaovou bábovku s kousky čokolády (jedeme k příbuzným, tak abychom nepřijeli s prázdnou). Zítra ji ještě poliju čokoládou a posypu kokosem.
Miláčku, nevím, jak manžel, ale Ty jsi štíhlá jako proutek, tak si to můžete dovolit. My dva jsme 60+ a jsme plnoštíhlí, tak musíme jíst zdravěji. Taky někdy mlsneme, ale doma se tomu snažím vyhýbat… nula cukru, pokud to jde. A když ne, máme med, čekankový sirup, nebo erytriol. 🙂
Zatím si to můžeme dovolit, ano. 😀 Manžel je štíhlýý. Osobně jsem byla na sladké vždycky a zatím se mě to drží. Ale naštěstí existuje i to zdravé mlsání, jak píšeš. Med, sirup apod. Ale kdybych se nehýbala, tak nakynu.
Uzasne jmena 😀 Pobavila jsi 🙂 Sikulka. Ty kombinace miluje pritel, svickova, pernik 😀
Neli, děkuji ti! 🙂 Jsem ráda, že jsem pobavila! Jo, jo, perník, ten musí být. 😀 Šílená dobrota!
ještě před 10. lety jsem pekla perník, který “jen tekl”, všechny návštěvy, dcera, manželovy vnučky, atd se mě ptali, co tam dávám, jak ho dělám, že je takový vláčný, vysoký, dobrý…. To byl ještě poctivý z bílé mouky, atd.
Dnes, když bych šla do perníku, tak špaldová mouka, žádný cukr, jablka, mrkev nebo cuketa na zvláčnění, bez promazání džemem i než čokopolevy. Takže raději nic :-)…
Z cukety jsem už taky pekla, je to moc dobré, co se pamatuju, tak to nebývá suché, což je skvělé. A z jablíček taky pečeme, ale pravda, zkombinujeme je s bílou moukou a cukrem.