Začal březen, a i když za kamna vlezem (a v dubnu za nimi ještě budem), jaro je cítit ve vzduchu.
Co je pro vás předzvěstí jara? Pro mne je to ranní probuzení zpěvem ptáků, kteří mě doprovází cestou do práce. Cestou, kdy už se rozednívá a není pořád ještě černočerná tma. Ta není dokonce ani cestou ze zaměstnání, jako tomu bylo ještě před pár dny.
Vzduch, i když ještě mrazivý, voní probouzející se přírodou. Sluníčko začíná mít sílu a při čekání na MHD je tak příjemné nastavit mu tvář a na pár vteřin zavřít oči. Snad by ani tolik nevadilo, že tramvaj kvůli tomu ujede. Nevadí, přijede jiná.
S vegetací to letos bylo trošku jiné i přes zimu, potkala jsem na Štědrý den rozkvetlé pampelišky, sedmikrásky, zelené trávníky. V Anglii o něco dříve i sněženky, bledule a další květiny, hlavně v Kensingtonu. I tady už ale máme venku krokusy, nejdříve vykoukly ty nejotužilejší – žluté, za nimi opatrně fialové, další barvy se přidávají.
Každoročně si pohladím rozkvetlé kočičky a v duchu proklínám ty neustálé lamače větví, kteří je pro své chvilkové potěšení nenechají mátožnému hmyzu. Potěší mě první jehnědy i nesměle rašící světlounce zelené mladé lístky na keřích. A naštve první štípanec 😊
Obchody jsou plné zářivých barev tulipánů a narcisků, kterým nikdy neodolám. Pokaždé znovu mě fascinuje to, že tulipány rostou i ve váze, není to takový malý zázrak?
Nedočkavě chodím okukovat mohutnou magnolii u nás na sídlišti a čekám, až se poupata dostatečně nalijí a ukáží světu své nádherné veliké růžové květy.
Rozhodně si nenechám ujít rozkvetlý Petřín, zastavení pod kvetoucími mandloněmi a pozorování včelek i jiného hmyzu na nich, poslouchání toho bzukotu, modré nebe nad hlavou, to je hotový balzám na duši!
Pragmaticky se taky připomínám pilotovi, že je načase se na tu nádheru podívat i ze shora. Je pro mne stále těžší zůstávat doma, všechno mě táhne ven. S tvářemi červenými od mrazu a svěžího větru si pak uvařím po příchodu teplý čaj, pohledem zavadím o tulipány ve váze a vím – zase jsem se dočkala, jaro je tady!
Zima mi nevadí, mám ji ráda. Ale to i jaro. Má svoje kouzlo, jiné a voňavé, povzbudivé. Zrovna dnes, když jsem šla do práce, jsem slyšela ptáčky. Sice zima, ale… zvuky jara. 🙂
No u nás to jarně zatím vůbec nevypadá. O pár km dál ještě leží souvislá vrstva sněhu. Ale když jsme o víkendu jeli do Nymburku, tak v Mladé Boleslavi už jsme zaznamenali na keřích podél silnice malé zelené lístky, takže věřím, že tak tomu bude i v Praze. A poslední dny je tu opět zima, mlhavo, lezavo 🙁
Už se nemůžu dočkat, ta zima je už dlouhá. Na výletech už vidím sněženky. Sluníčko už má teplé paprsky, ale stále to není ještě ono 🙁
Krásně napsáno. ANO, jaro je již cítit i vidět. I já již tak 2 týdny slýchám štěbetání ptáčků, mimo jiné je krmíme, celou zimu létaly sýkorky, vrabci, hrdličky, ale taky brhlíci, a minulý týden přiletěli i čížkové a červení hýlové. Je to radost, když je můžeme sledovat na krmítku.
Jarní květeně se trochu vyhýbám, hlavně tedy na stromech, na kočičky, jehnědy atd jsem alergická. Ale za to se mi líbí jarní kytičky – sněženky, bledule, krokusy, talovíny, čemeřice, atd.
Těšme se na jaro, přijde již brzy 🙂
Taky mám na balkoně krmítko, ale tuto zimu mi létalo mnohem méně ptáčků, než loni. 🤔 Mám radost, že u Vás tomu tak nebylo!